Nikdy nevěřte vypravěči! Spisovatelka Lana Bastašić o volnosti interpretací, radosti z inspirace a nutnosti zpochybňování mýtů

Přebal knihy Chyť toho králíka|foto:Nakladatelství Argo

Narodila se v Chorvatsku, už v dětství se přestěhovala do Bosny, studovala anglickou literaturu, žila ve Španělsku a v současné době sídlí ve Švýcarsku. Spisovatelka Lana Bastašić navíc literaturu i překládá a učí. Vydala tři povídkové soubory, knížku pro děti a jednu básnickou sbírku. Její románová prvotina Chyť toho králíka se dostala do úzkého výběru na prestižní srbskou cenu NIN, v roce 2020 získala Cenu Evropské unie za literaturu a překládá se do 19 jazyků. Předtím ji ovšem sama přeložila do angličtiny. „Jednou z nejdůležitějších věcí pro mě je zkoumání privilegia vypravěče: výhody, že má hlas a možnost ten příběh zprostředkovat – a jak se to liší od postavení těch, kteří tuhle možnost nemají. Abychom si uvědomili, že je vždycky potřeba zpochybňovat vypravěče, dokonce i když jsme jím my sami. Musíme myslet na to, co si do příběhu vkládáme navíc a nakolik jsme vedeni spíš emocemi než fakty,“ říká spisovatelka.

A dodává: „V knize Chyť toho králíka jsem hledala hlas ženy, která se nepostavila svým traumatům, nečelila svým vzpomínkám, takže mezi sebe a svět staví hradbu ze slov. Protože zkrátka světu čelit nechce. Také proto má ráda příběhy, knihy, literaturu. Zatímco její kamarádka je daleko přímější, neustále ji konfrontuje, prochází SKRZE metafory.“

Jak skloubit literární teorii s praxí, proč ji povídky baví víc než romány, proč si knihu sama přeložila do angličtiny a jak se v jejím díle projevuje určité nomádství? Jak na otevřenost interpretacím reagují čtenáři v její domovině i v zahraničí nebo kteří spisovatelé patří mezi její oblíbence, se jí ptala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková.