Umění je pravdivější než skutečnost. Novela Rybářská chata nezpracovává jen zážitky autora, ale s nadhledem se pouští pod hladinu

Překladatelka Jarka Vrbová|foto:Nakladatelství Prostor

Starý obchodník a houslista Ivar a jeho synovec, muzikant Jon spolu stráví týden u jezera. Na konci toho týdne možná jezero a rybářská chata změní majitele, změní se toho ale mnohem víc. Právě o tom vypráví novelka Rybářská chata, jejíž autor o svém psaní prozrazuje: „Když píšu písničky, tak dělám současně hudbu i slova, mám u sebe kytaru a vytvářím píseň. Zatímco když jsem psal Rybářskou chatu, soustředil jsem se jen na text, byla tam jen klávesnice a já. Ale v jistém smyslu je hudbou ovlivněný jazyk mého příběhu. Když píšu, zkouším to různými způsoby: někdy píšu soustředěně, někdy se snažím až o výtvarnou malebnost, střídám dlouhé a krátké věty, zabývám se konkrétními i abstraktními záležitostmi. Chtěl bych, aby moje psaní bylo jako sám život, aby tam byly i nečekané a nelogické věci, ale aby to pořád mělo svůj obsah.“ 

Reálná předloha chaty z knihy Rybářská chata|foto:Stein Torleif Bjella, Nakladatelství Prostor

K autobiografičnosti svého textu dodává: „Všechny nás vždycky zajímá, co je pravda a co je fikce. Ovšem podstatou umění je, že je pravdivější než sama skutečnost a dává jí tak vyniknout. A v tomto případě dává vyniknout vztahu mezi Jonem a Ivarem.“

Co chtěl autor v knize především zachytit? Jak při psaní používá spisovnou norštinu (Nynorsk) a jak dialekt? Čím ovlivňuje jeho psaní hudba? Nakolik vznik knihy podnítila pandemie covidu? Jak se s dialektem v textu vypořádala překladatelka? A na co potřebovala vědět, jak vypadá skutečná Steinova rybářská chata, která příběh inspirovala? O tom si autor Stein Torleif Bjella a překladatelka Jarka Vrbová povídali s redaktorkou Mozaiky Šárkou Jančíkovou.

V rozhovoru zazní i úryvky písní autora nazvané Sám v kavárně přátelství a Záchranář, které zahrál na veletrhu Svět knihy 2023.