Nevíš dne ani hodiny

19. srpen 2004

Raně barokní kostel v Horním Jiřetíně je skoro to jediné, co při cestě z Mostu do Chomutova může člověk nazvat hezkým. S výjimkou krajiny - i když dojem z ní je rozporuplný: zoufalství nad tím, co jsme si v posledních desetiletích sami ve své zemi způsobili, se mísí s optimismem - při pohledu na zarůstající těžební jámy.

Kostel v Horním Jiřetíně je dílo významného architekta Jeana Baptisty Matheye. Při jeho obcházení nás zastihla průtrž mračen, a když jsme se krčili v zádveří u neuvěřitelně velké fary, vyšel ven vousatý muž a nabídl se, že nám zatím ukáže interiér.

Zarůstající těžební jámy

Kostel v Horním Jiřetíně je poutní, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a také svatým Donátu a Justýně, jejichž ostatky jsou zde uloženy. Ze severu do něj teče poškozenou střechou, od východu jsou krov a střecha poněkud opraveny. Opravy provádí vousatý kostelník osobně, přiměřeně okolnostem pomalu. Interiér je šerý, udržovaný jen tak tak, ale úchvatně slohově jednotný a kupodivu nerozkradený. Rozměry neuvěřitelné.

"Proč opravu nezaplatí Mostecká uhelná?" ptáme se. A náš průvodce se zasměje a řekne: "Ta? Vždyť ta dodnes počítá s tím, že kotel i s celým Jiřetínem zbourá a bude tady těžit uhlí!"

Cestou zpátky jedeme přes Doupovské hory a z karlovarské silnice odbočíme k řece Střele, kde u Žlutické přehrady stojí poutní kotel Skoky (lidová tradice tvrdí, že rčení "panenko skákavá" souvisí právě s tímto místním názvem). Sestupujeme k řece, jejíž hladina, zastavená hrází, se leskne ve večerním světle. Kostel nikde, až se obrátíme zpátky a hle - stojí tu, jako by vyskočil z korun rozkvetlých lip, tvarem podobných jeho dvěma báním, barvou splývajících se zelení měděné střechy. Ve Skokách nebydlí nikdo, někdejší poutní hostinec má ještě čitelný nápis, zato však žádná okna ani dveře. Kolem posekáno, připraveno k pouti, která kdoví jaká byla, když hned po neděli stálo v novinách, že kostel ve Skokách byl opět vykraden. Už tam nezbylo vlastně nic, tak vzali alespoň varhany a rozbili jejich skříň a dřevěné zbytky oltáře. Píšťaly nejspíš prodají do sběru včetně olověných traktur a překupník barevných kovů jim vyplatí jejich zlodějský groš, jako ho vyplácí všem těm, kteří mu vozí měděné plechy evidentně ukradené ze střech historických objektů.

Plzeňská výstava Zničené kostely

V plzeňském Diecézním muzeu je k vidění dokumentární výstava Zničené kostely. Připravil ji Luděk Krčmář ze Západočeského muzea a architekt Jan Soukup z Plzně. Vidíme na ní 66 zničených kostelů, které už prostě neexistují - z toho některé ve velkých městech Chebu, Aši nebo Karlových Varech - a dalších 30 kostelů vážně ohrožených (připomíná se i 28 kostelů zcela nevhodně využívaných). Některé byly velmi staré a cenné, některé zcela unikátní. Nelze nemyslet na to, že jsme v oblasti někdejších Sudet, ve vnitrozemí se ani tolik nekrade, ani se tam kostely nebourají. Člověk by řekl, že 60 let po válce tomu už musí být konec, ale v Horním Jiřetíně si tím tak jisti nejsou.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser