Nevěstince převlečené za kavárny. Víme o nich víc i díky dochovaným zdravotním knížkám, říká spisovatel Jan Štifter
Jižní Čechy jsou svébytný prostor, ve kterém mají selské rody i pětisetletou historii. Pro ten kraj je to dar, historie je tam pořád přítomná a je na co navazovat, říká spisovatel a novinář Jan Štifter. Tématem jeho knih jsou osudy míst, na která naráží každý den, a taky příběhy rodinných příslušníků. Třeba pradědy, který v cirkuse přepral medvěda. I o tom mluvil Jan Štifter ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
Jan Štifter je rodák z Českých Budějovic. Rád se pohybuje v samém centru na Piaristickém náměstí, ještě radši to má ale na malém hřbitově na tzv. Starém městě uprostřed sídliště. „Ačkoliv se to nezdá, je to místo starší než město samotné. My tam navíc máme pohřbené předky,“ říká. Právě jihočeský genius loci, paměť míst a rodinná historie jsou témata, kterými se Štifter zabývá ve své autorské tvorbě dlouhodobě.
Zatímco jeho debut, novela o tetě Kathy, jež si vzala šumavského Němce, je postavený na těžce vydolovaných informacích od rodinných příslušníků, na pozdní léto chystaná kniha Paví hody už má pevnější základy. „Příběh o pradědovi Janebovi, který potřeboval peníze, a tak se přihlásil, že v cirkuse přepere medvěda, mi vyprávěla babička. Zatímco povídání o Kathy jsem z příbuzných lámal jen těžko, vyprávění o pradědovi z druhé strany bylo lehčí,“ konstatuje s tím, že v rodinné historii Štifterů – mimochodem vzdálených příbuzných česko-německého spisovatele a školského inspektora Adalberta Stiftera – bylo vždy hodně tajemných momentů.
Sláva dějinám každodennosti
Po maturitě odešel Jan Štifter studovat do Pardubic kulturní historii; právě každodenní život jej na minulosti lákal nejvíc. I díky profesorce Mileně Lenderové se Štifter dostal k dějinám nevěstinců. „Na škole jsem se seznámil s odbornou literaturou, aniž bych tušil, že z ní budu později čerpat,“ říká. Původně měl v plánu zmapovat historii českobudějovických kaváren, záhy ale zjistil, že řada z nich byla jen maskou nevěstinců. Vysledovat se podle Štiftera dají jejich vlastníci, důležitým zdrojem reálií jsou pak zachované zdravotní knížky jednotlivých prostitutek.
Jedním z takových míst bylo i to, o němž píše ve své novele Café Groll (2016). Když se těsně před svatbou v roce 2007 sám dostal do jednoho z budějovických veřejných domů a sledoval nepovedenou show tanečnice u tyče, došlo mu, že to, co jej na tématu prvorepublikových nevěstinců přitahuje, je vymizelý duch doby. „Něco o tom víme z pramenů, často z pamětí samotných holek. Tato místa byla i lehce kulturním prostředím, občas tam měly představení divadelní soubory, tančilo se tam, hrálo. Kultura zkrátka dělala ta špinavá místa hezčími.“
Jan Štifter mluvil ve Vizitce také o svém angažmá v Institutu pro památky a kulturu, o rozhovorech, které dává dohromady s pamětníky v Trhových Svinech, o detailech vypůjčených pro své autorské psaní i o recepci kritiky. Popsal také rozdíly a podobnosti v tvorbě své a Jiřího Hájička, dalšího autora úzce spjatého s regionem jižních Čech. Spojuje je podle něj například téma ztráty domova.
Související
-
Hranice jsou pro mě téma dodnes. Kdykoliv je přejíždím, nemám dobrý pocit, říká výtvarník Libánský
Vlasy a vousy jako abbé Faria, postava z filmu Hrabě Monte Christo, přinesly Jaroslavu Libánskému jeho druhé jméno. Chtěl být lesníkem, nakonec však převážilo umění.
-
Hlavní hranice nevedou mezi zeměmi, ale mezi venkovem a městem, říká spisovatel Petr Šesták
Mluví o sobě jako o chronickém volnonohaři, který dělá všechno a nic. Organizuje kulturní akce, fotografuje, provozuje analogové fotoautomaty, věnuje se ediční práci.
-
Šumava není jen národní park, je to obrovská bytost se spoustou povah, říká spisovatel Ondřej Fibich
Do jeho příbuzenstva patřil básník Vítězslav Nezval, rodiče se znali také s Jakubem Demlem. Mužským vzorem spisovatele Ondřeje Fibicha je ale spisovatel Karel Klostermann.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
