Hlavní hranice nevedou mezi zeměmi, ale mezi venkovem a městem. Hledám způsob, jak je zbourat, říká spisovatel Petr Šesták

1. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Šesták, spisovatel

Mluví o sobě jako o chronickém volnonohaři, který dělá všechno a nic. Organizuje kulturní akce, fotografuje, provozuje analogové fotoautomaty, věnuje se ediční práci a nedávno mu v Hostu vyšel první román Kontinuita parku. Hlavní roli v něm hraje maloměsto, v němž se, jak říká, dají lépe sledovat různé společenské proměny. Hostem Markéty Kaňkové ve Vizitce byl Petr Šesták. Repríza z 22. října 2021.

Před jedenácti lety sebral obytňák, přítelkyni, psa a sérii černobílých fotografií, které si vypůjčil od renomovaných fotografů, a vydal se na cestu po Evropě. V městech a vesnicích ve Španělsku, Portugalsku, ale také na Balkáně fotky ukazoval na improvizovaných výstavách před svým vozem.

Petr Šesták, Kontinuita parku, Host, 2021

Postřehy z putování zapisoval do deníku a vyjevilo se mu leccos zajímavého. „Ve městech lidé koncept výstavy chápou, ale na vesnicích kolem nás lidi jen tak kroužili, dívali se úkosem, netroufli si přistoupit. Rozdíly to byly veliké, a i to je vlastně téma mého nového románu Kontinuita parku. Hlavní hranice nevedou mezi zeměmi, ale mezi venkovem a městem. Průměrný člověk z Prahy se spíš ztotožní s průměrným Pařížanem než Znojemákem,“ míní Šesták, sám původem ze Znojma. „Bourání těchto hranic je pro mě téma. Naše kočovná galerie byla pokusem vlomit se s uměním na místo, kde by to nikdo nečekal.“

Pocit vyjádřený románem

Postřehy spojené s dvouletou cestou a kočovnou galerií nakonec roku 2014 vyšly neplánovaně knižně. Román Kontinuita parku už Šesták psal s vědomím šance na větší nakladatelství. Název podle autora odkazuje k toku času, nutnosti postarat se o to, co ve městě zanechala předchozí generace. Idea románu se pak zrodila v době, kdy Šesták – podobně jako hlavní postava příběhu Josef – prožíval návrat do rodného města. „Josef se dostává do soukolí maloměsta, které má svoje bubliny. Poletuje mezi nimi, snaží se to ztracené město najít. Je to archetypální návrat na místo, které známe, ale které se změnilo a nevíme, jak nás přijme,“ popisuje existenciální pocit. Pocit, jenž prý tehdy nešlo vyjádřit jinak než románem.

Touto dodávkou cestoval kočovný galerista Petr Šesták Evropou i s výstavou

Ve Vizitce Šesták také popsal, jak ho v katolické Andalusii překvapili místní věřící, jimž se nelíbilo, že si v době mše pere v kašně prádlo, co zamýšlí podniknout se sérií fotografií svého otce a jeho ženy a také jak se během pobytu ve Francii dostal k fotoautomatům s mechanickou kamerou. Nyní je provozuje v Praze, k vyzkoušení jsou v kavárně Kolektor ve Veletržním paláci a také u Nové scény Národního divadla. Fotoautomatům se prý nevěnuje z nostalgie; oceňuje trvanlivost výsledných  fotek a zároveň se mu líbí představa, že smartphonová generace z tohoto přístroje dostane možná jedinou fyzickou fotografii ve svém životě.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová