Hlavní hranice nevedou mezi zeměmi, ale mezi venkovem a městem. Hledám způsob, jak je zbourat, říká spisovatel Petr Šesták
Mluví o sobě jako o chronickém volnonohaři, který dělá všechno a nic. Organizuje kulturní akce, fotografuje, provozuje analogové fotoautomaty, věnuje se ediční práci a nedávno mu v Hostu vyšel první román Kontinuita parku. Hlavní roli v něm hraje maloměsto, v němž se, jak říká, dají lépe sledovat různé společenské proměny. Hostem Markéty Kaňkové ve Vizitce byl Petr Šesták. Repríza z 22. října 2021.
Před jedenácti lety sebral obytňák, přítelkyni, psa a sérii černobílých fotografií, které si vypůjčil od renomovaných fotografů, a vydal se na cestu po Evropě. V městech a vesnicích ve Španělsku, Portugalsku, ale také na Balkáně fotky ukazoval na improvizovaných výstavách před svým vozem.
Postřehy z putování zapisoval do deníku a vyjevilo se mu leccos zajímavého. „Ve městech lidé koncept výstavy chápou, ale na vesnicích kolem nás lidi jen tak kroužili, dívali se úkosem, netroufli si přistoupit. Rozdíly to byly veliké, a i to je vlastně téma mého nového románu Kontinuita parku. Hlavní hranice nevedou mezi zeměmi, ale mezi venkovem a městem. Průměrný člověk z Prahy se spíš ztotožní s průměrným Pařížanem než Znojemákem,“ míní Šesták, sám původem ze Znojma. „Bourání těchto hranic je pro mě téma. Naše kočovná galerie byla pokusem vlomit se s uměním na místo, kde by to nikdo nečekal.“
Pocit vyjádřený románem
Postřehy spojené s dvouletou cestou a kočovnou galerií nakonec roku 2014 vyšly neplánovaně knižně. Román Kontinuita parku už Šesták psal s vědomím šance na větší nakladatelství. Název podle autora odkazuje k toku času, nutnosti postarat se o to, co ve městě zanechala předchozí generace. Idea románu se pak zrodila v době, kdy Šesták – podobně jako hlavní postava příběhu Josef – prožíval návrat do rodného města. „Josef se dostává do soukolí maloměsta, které má svoje bubliny. Poletuje mezi nimi, snaží se to ztracené město najít. Je to archetypální návrat na místo, které známe, ale které se změnilo a nevíme, jak nás přijme,“ popisuje existenciální pocit. Pocit, jenž prý tehdy nešlo vyjádřit jinak než románem.
Ve Vizitce Šesták také popsal, jak ho v katolické Andalusii překvapili místní věřící, jimž se nelíbilo, že si v době mše pere v kašně prádlo, co zamýšlí podniknout se sérií fotografií svého otce a jeho ženy a také jak se během pobytu ve Francii dostal k fotoautomatům s mechanickou kamerou. Nyní je provozuje v Praze, k vyzkoušení jsou v kavárně Kolektor ve Veletržním paláci a také u Nové scény Národního divadla. Fotoautomatům se prý nevěnuje z nostalgie; oceňuje trvanlivost výsledných fotek a zároveň se mu líbí představa, že smartphonová generace z tohoto přístroje dostane možná jedinou fyzickou fotografii ve svém životě.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Karel Čapek: Hovory s T. G. M. Vzpomínky, úvahy a myšlenky prvního československého prezidenta
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.