Neúnavný běžec. Osudy slovenského básníka Ivana Štrpky

Narodil se v Hlohovci, ale žije v Bratislavě. Vystudoval španělštinu a slovenštinu, pracoval jako redaktor v literárních časopisech, napsal řadu esejistických textů, dodnes však píše hlavně básně.

Nemyslím si, že příhody a dobrodružství mého života se dají vyprávět v jednom souvislém příběhu.
Ivan Štrpka

Letos devětasedmdesátiletý slovenský básník Ivan Štrpka je neúnavný běžec. Člen literární skupiny Osamělí běžci, kterou v polovině 60. let minulého století založil společně s Ivanem Laučíkem a Petrem Repkou, je autorem tří desítek knih. Řadu jeho poetických textů zhudebnil známý kytarista, skladatel a zpěvák Dežo Ursiny.

O zlomových okamžicích svého života, o smyslu běhání, o prožívání událostí, vnímání poezie i hudby bude bard slovenské literární scény Ivan Štrpka vyprávět v pětidílných Osudech.

Čtěte také

Člověku se jinak dýchá, když běhá venku a sám. Myšlenky dostanou jiný význam, říká básník Ivan Štrpka

„Nemyslím si, že příhody a dobrodružství mého života se dají vyprávět v jednom souvislém příběhu,“ říká Ivan Štrpka a hned na začátku tak celkem jasně a nekompromisně vymezuje hřiště, na kterém se bude během natáčení Osudů pohybovat. Barda slovenské poetické scény více než události zajímá způsob, jakým byly prožity. A jaký význam mají pro budoucnost. Zastavuje se tedy v uzlových bodech svého žití, jež se zájmem ze všech stran očichává, jako kdyby nasával stále živou loveckou stopu. Co nevoní, k tomu nemá smysl se vracet.

Na Ivanovi Štrpkovi je fascinující celoživotní energie, běžec v něm evidentně zůstal, i když jen jako metaforický princip permanentního pohybu vpřed. A také setrvalé lpění na poetických východiscích z počátků tvorby, které našly svou realizaci v principu „otvorenej básne“, dynamicky proudícího textu, který se stal součástí žité skutečnosti.