Nesouhlasit je normální a není to důvod k vyčlenění z diskuse, říká nová rektorka AVU Maria Topolčanská

Od šesti let hrála na housle. Působila v amatérském symfonickém orchestru a až do šestadvaceti s ním jezdila do zahraničí na festivaly. „Fungování s padesáti lidmi v orchestru mě naučilo zabývat se souhrou, k hledání souladu mám pedagogický vztah,“ říká nová rektorka Akademie výtvarných umění Maria Topolčanská. Rodačka z Bratislavy a žena s teoretickou i praktickou zkušeností s městskou architekturou v Barceloně, kam se na studia i za praxí vydala mimo jiné i proto, že toto město znala ze svých koncertních cest, chce na svém novém postu klást důraz na rovnocennou, otevřenou komunikaci mezi školou, studenty a státem a zároveň se chce zaměřit na názorovou inkluzi: nesouhlasit s druhým člověkem je normální a není to důvod k jeho vyčlenění z diskuse.

Akademie výtvarných umění v Praze|foto:Akademie výtvarných umění v Praze

Ráda by se také zaměřila na definici toho, co vlastně škola a studenti očekávají od pedagogů, a chtěla by podporovat akademický růst – přínos vyučujících pravidelně vyhodnocovat a těm dobrým nachystat takové podmínky, aby si nemuseli hledat ještě další pracovní uplatnění. S udržením kvalitních lidí souvisí i dostatek financí na mzdy; před dvěma lety založené odbory si na AVU vyjednaly navýšení mezd tak, aby došlo k dorovnání inflace. „Chtěla bych potlačit ten druh chápání, že finance z veřejných zdrojů mají jít na věci a ne na lidi. Tak si kvalitní učitele a tým spolupracovníků nesestavíte,“ konstatuje Topolčanská.

Architektonický výzkum je důležitý

Architekturu vystudovala v Bratislavě, po návratu z Barcelony tam pracovala jak v architektonické praxi, tak v akademickém výzkumu. Práci v Oddělení architektury Ústavu stavebnictví a architektury při Slovenské akademii věd (2000 – 2014) si dodnes pochvaluje, využít tu mohla španělské zkušenosti s městským bydlením a v malém týmu pod vedením schopné šéfové úspěšně oponovali tezi, že paneláková sídliště jsou anonymní prostory. Výzkum jejího týmu měl i praktické výstupy, například ve městě Partizánske byl uprostřed náměstí zbourán panelový dům, který na něm v kontextu soudobého urbanismu neměl co dělat. „Baví mě zkrátka sledovat, jaký má architektonický výzkum vliv na dané město. Jeho výsledky jsou stejně relevantní jako výzkumy vědecké a těší mě, za i AVU se bude zapojovat do spolupráce praxe a teorie.“