Nesnažil jsem se být jako Houellebecq, při zkouškách jsem ho nenáviděl, přiznává Miloslav König
Už počtvrté je nominovaný na cenu Thálie. Tentokrát zaujal ztvárněním Michela Houellebecqa v představení Jana Mikuláška – Veřejní nepřátelé v domovském Divadle Na zábradlí. Je ale také ve vedení Divadla Masopust, které letos končí. Jaké jsou největší těžkosti svobodného nezávislého divadla? A jak ho nekompaktnost divadelního tvaru kdysi vzdálila od muzikálů? Ptá se Ondřej Cihlář.
Související
-
Svého Hamleta jsem bral jako žolíka, říká herec Pavel Neškudla
Při tvorbě postavy prince dánského v Národním divadle žasl nad tím, kolik Hamlet skrývá věcí. „Ten můj žolík je v tom, že odhaluje jednotlivé linky i u dalších postav.“
-
Největší radost? Vymýšlení vlastních světů. Nelhat si do kapsy jsem se naučil v Minoru, říká Vodička
Petr Vodička vyrostl ve stínu dukovanských věží, jako dítě žil chvíli na Dálném východě. Studoval jadernou fyziku i humanitní vědy, ale vždycky si přál být umělcem.
-
Angažmá v Dejvickém divadle je pro mě krok z komfortní zóny, říká herec Tomáš Jeřábek
Jeho tvář je úzce spojená s postavou úlisného bankéře v jedné reklamní kampani, své síly ale Tomáš Jeřábek vkládá hlavně do divadelního a filmového herectví.
Nejposlouchanější
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Alois Jirásek: Lucerna. Pohádka nejen o tvrdohlavém mlynáři a jeho milované Haničce
-
Michail Bulgakov: Pilát Pontský. Osudný den v životě římského prokurátora
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
