Nepromítejte ruské filmy, zní internetem. To je pro mě nepřijatelné, proti režimu bojují i ruští filmaři, říká ředitel Jednoho světa Ondřej Kamenický
Kultura, společenské problémy a mezinárodní vztahy – všechno to, co Ondřeje Kamenického zajímalo už v době studií filmové vědy a kurátorských studií, má v sobě i post ředitele lidskoprávního festivalu Jeden svět, který Ondřej zastává pátým rokem. Jak válka na Ukrajině rozpoutaná ruským agresorem změnila mezi filmaři pohled na kolektivní vinu? A na jaké filmy se těší Ondřej Kamenický osobně? I o tom ve Vizitce mluvil s Ondřejem Cihlářem.
Cesta k pozici ředitele Jednoho světa vedla pro rodáka z Rumburka Ondřeje Kamenického přes důležitá ústecká přátelství, doučování v rodinách z vyloučených lokalit a pomoc při povodních, následně pak i přes asistování produkci Jednoho světa a koordinaci festivalu v menších městech. Filmem je ostatně život Ondřeje Kamenického napěchovaný doslova až po střechu, ročně jich vidí stovky, a to nejen těch dokumentárních a festivalových. Spolu s partnerkou, dokumentaristkou Kristýnou Bartošovou, se rádi dívají taky například na produkci společnosti Marvel, na bondovky i na úplný střední proud. „Zajímá mě i proto, že bych si přál, aby se i Jeden svět dostal víc do mainstreamu, abychom pronikli k většímu počtu diváků. Zkrátka abychom byli přístupní,“ konstatuje.
Na regionu záleží
Tématem letošního Jednoho světa jsou cesty svobody. Organizátoři proto po vypuknutí konfliktu na Ukrajině do programu nabídky filmů k domácí projekci zařadili i starší ukrajinské a ruské snímky. Nabízejí tak nový prostor k diskusi nad aktuálními tématy.
„Tenze zaznamenáváme hlavně v různých oborových skupinách na sociálních sítích, část Ukrajinců říká, aby se na festivalech žádné ruské filmy nepromítaly. Chápu jejich frustraci, ale pro mě je to neakceptovatelná pozice, i v Rusku jsou filmaři v těžké situaci a snaží se proti Putinovu režimu bojovat svými prostředky,“ míní Ondřej Kamenický.
Ve Vizitce doporučil i další letošní festivalové tituly. Jako čerstvého otce jím otřásl dánský film Bezpodmínečně o pocitech rodičů, jejichž děti trpí duševními poruchami. Taktéž z Dánska pochází film Dům z třísek tematizující problematiku dětské ústavní péče ve válkou zmítané Ukrajině, horkým tipem je i příběh o přemýšlivém kantorovi Platon z Belfastu anebo studie Za dvě dvanáct o tom, co by se stalo, kdyby světu vládly ženy. Právě při diskusi o tomto snímku se prý programové oddělení Jednoho světa na dlouhou dobu zaseklo.
Sestavit funkční jízdní řád festivalu a vybrat do něj ty správné filmy je podle Ondřeje Kamenického náročný proces, při kterém se do hry bere nejen téma, kvalita a estetika, ale i region vzniku. „Těžko se hledají například filmy z Uzbekistánu, takže když se něco vyloupne právě tam, dokážeme přivřít oči. Taky chceme promítat filmy místních tvůrců, ne že všechno natočí štáby ze západních zemí.“
Jaké české dokumenty Ondřeje Kamenického v poslední době zaujaly a čím dokáží tuzemští autoři oslovit zahraniční publikum? Proč rád poslouchá hiphop? A jak se podle něj pozná kvalitní dokument? I o tom mluvil Ondřej Kamenický ve své Vizitce.
Související
-
Outsideři a rebelové u mě mají vždycky přednost, říká filmový producent Čestmír Kopecký
Na špičkové úrovni hrál fotbal a se stejným zápalem se věnoval a věnuje producentské práci v oboru televizní a filmové tvorba. Proč v roce 2000 opustil Českou televizi?
-
Prohlásit v půlce natáčení, že vás to nebaví? To nejde, říká filmový producent Ondřej Zima
„Pracovní a osobní život se u nás špatně odděluje, doma na roztočený film jen těžko přestanete myslet,“ říká filmový producent Ondřej Zima.
-
Máte staré rodinné video? Mou ctižádostí je zpřítomnit filmové archivy, říká dokumentarista Jan Šikl
Má rád hudbu Michala Kocába, ale také minimalisty jako je Philip Glass. Jan Šikl zasvětil profesní život práci s domácími filmovými archivy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
