Nepíšu proto, že bych znala odpověď. Jak tvoří, čte a sní německá spisovatelka Judith Hermannová?
Jedna z nejznámějších současných německých spisovatelek se po svých prózách pustila v knize Všechno bychom si řekli do psaní o psaní.
Proslavily ji melancholické, introspektivní knihy jako Letní dům, později, Nic než přízraky nebo Lettipark. A nedávno se uvolila na Frankfurtské univerzitě uskutečnit cyklus přednášek o psaní, které vyšly česky pod názvem Všechno bychom si řekli. „K psaní mě ponouká vědomí, že věci jsou příliš chaotické – záhadné – komplikované. Je to pocit přetížení ze světa a z mnohosti vjemů. Moje psaní ale právě z tohoto chaosu vyvěrá. Psaní je pro mě nit, kterou vytahuju z chaosu, která kolem něj nějak probíhá a dává mi možnost se na realitu podívat blíže a pořádně si ji prohlédnout. Nepíšu proto, že bych znala odpověď, ale proto, že věcem nerozumím. Když to potom napíšu, pomáhá mi to na věci víc nahlédnout, lépe je vnímat a později je možná i dešifrovat v rámci dialogu se čtenářem. Psaní je pro mě pokus udržet se nad vodou,“ popisuje svůj tvůrčí proces Judith Hermannová. O psaní, čtení i snění si s německou prozaičkou povídala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Martin Röhlcke Montelius: Hökarängen. Tragikomedie o muži, který po rozvodu znovu začíná žít
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
