Není třeba říkat všechno, zvuk je jako roznětka paměti. Otevírají se Schody času: 30 let svobody
Na prostranství mezi historickou a novou budovou Národního muzea se otevřela umělecká instalace Českého rozhlasu, která vás provede zvukovou pamětí posledních 30 let. Autorský výběr z rozhlasového zpravodajského archivu připravili mladí umělci. Na co se zaměřili?
Všichni tři členové autorského týmu, kteří se sešli v ArtCafé, se už víceméně narodili do svobody a předlistopadovou éru znají pouze zprostředkovaně. „Zadání nesměřovalo k tomu rekonstruovat, co se před třiceti lety stalo, ale spíš se podívat na to, co se odehrálo od té doby. Možnost podívat se na to období naší optikou a udělat autorský výběr, to je odvaha, které si velmi cením a chtěl bych za ni poděkovat,“ zdůrazňuje spoluautor koncepce Schodů času Roman Štětina.
Silné mentální obrazy
Projekt podědil svůj název po stejnojmenném pořadu sestaveném z archivních nahrávek. Pro ČRo Vltava jej poprvé připravil v roce 2003 dokumentarista Zdeněk Bouček a později na něj navázali Martin Groman a Tomáš Černý.
Současné Schody času: 30 let svobody jsou ale ryze uměleckou instalací. „Primárně pracujeme se zvuky a s neuvěřitelně silnou schopností, kterou rozhlas má – vyvolávat silné emocionální reakce a obrazy v mysli,“ přibližuje Roman Štětina, který působí také jako experimentální rozhlasový tvůrce.
Roznětky času
Autorský výběr neaspiruje na vyčerpávající výčet všech zásadních momentů či analytickou sondu do událostí posledních tří dekád: „Je to jakési rozpomínání a to mě na tom velice těší. Výběr událostí je selektivní, ale každá z nich slouží jako roznětka, která každému připomene třeba nějakou událost, na kterou úplně zapomněl, nebo ji má naopak zarytou pod kůží, ale vybaví si k ní další vzpomínky,“ dodává výtvarník Tomáš Moravec.
„Důležité pro nás bylo vytvořit efekt plynutí času. Ukázky jsme vybírali tak, aby na sebe dobře navazovaly, a někdy jsme k určité události zkrátka nedokázali najít takový zvuk, který by se nám hodil podle toho, jaká věc mu předchází a na co navazuje,“ přibližuje dramaturgyně projektu a spoluautorka konceptu Martina Havlíčková Holá. Štětina ji doplňuje: „Kdybych měl uvést nějakou paralelu s výtvarným uměním zmínil bych Jiřího Koláře, u kterého jsem obdivoval metody konfrontáže, když vedle sebe položil dvě různé fotografie – a tohle je taková 25minutová konfrontáž, kde se událostí vzájemně prolínají a jejich propojení přináší další významy.“
Získat nadhled
Tubus svým umístěním vytváří linku, která prodlužuje Vinohradskou třídu a ústí směrem k Václavskému náměstí. „Je to téměř časová osa, do níž člověk vstoupí a stane se na chvíli součástí dějinných událostí, ať už to jsou důležité historické milníky, nebo banální každodenní zprávy, zkrátka ucítí pohyb času,“ říká Štětina.
Dojem plynutí času umocňuje i architektura dřevěného tubusu Schodů času: „Celou stavbu můžeme číst jako určitý výsek, 17 metrů dlouhý, který jako by se donekonečna opakoval. Vy se nejdřív z úrovně ulice ponoříte do tmy, kde můžete poslouchat, jak dlouho chcete – nepočítáme s tím, že by si každý vyposlechl celých 25 minut. A když tubus opouštíte, zjistíte, že jste najednou 180 cm nad zemí. To vám nabízí určitý nadhled. Pak po deseti schodech sejdete zpátky do reality,“ popisuje architekt instalace Tomáš Moravec. Stejný efekt plynutí a nekonečnosti má umocňovat i podlaha tubusu, na níž se promítá video, které vytvářeli Anymade Studio, Vojtěch Pecka a NotReal.
Nemůžete přijet? Pusťte si web
Součástí projektu je web schodycasu.cz, který má být plnohodnotnou alternativou k návštěvě Schodů času.
Právě na webu, za nímž stojí Anymade Studio a Matouš Barnet, jsou doplňující informace ke zvukové lince. „Součástí zadání Českého rozhlasu bylo, aby si instalaci mohl užít i člověk, který na místo nemůže dorazit. Za to jsem opravdu rád, protože to je princip rádia, které je dosažitelné všude,“ uzavírá Roman Štětina.
Schody času jsou přístupné denně od 8.00 do 20.00 až do 24.11.
Bezbariérový přístup. Vstupné zdarma.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé – a to včetně hudebního výběru Jonáše Kucharského, který se zaměřil na irskou kapelu Lankum. Tomáš Dufka načrtl v rámci pravidelně rubriky rešeršního oddělení, proč je beton stále aktuálnějším tématem a jaké ekologické nebezpečí v sobě skrývá.
Související
-
Milena Bartlová: Přestaňme považovat Česko za bezproblémového nástupce Československa
Jako historička umění se věnuje otázce státní a národní identity. Čeho se obává v souvislosti s oslavami stého výročí založení republiky?
-
Plus pořádá mezinárodní konferenci k listopadovému výročí. Přijede Vášáryová, Wałęsa nebo Michnik
Český rozhlas Plus organizuje 11. listopadu mezinárodní konferenci Evropa bez železné opony: 30 let svobody. Kdo na ní vystoupí a o čem budou účastníci debatovat?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka