Není třeba říkat všechno, zvuk je jako roznětka paměti. Otevírají se Schody času: 30 let svobody

Všichni tři členové autorského týmu, kteří se sešli v ArtCafé, se už víceméně narodili do svobody a předlistopadovou éru znají pouze zprostředkovaně. „Zadání nesměřovalo k tomu rekonstruovat, co se před třiceti lety stalo, ale spíš se podívat na to, co se odehrálo od té doby. Možnost podívat se na to období naší optikou a udělat autorský výběr, to je odvaha, které si velmi cením a chtěl bych za ni poděkovat,“ zdůrazňuje spoluautor koncepce Schodů času Roman Štětina.

Roman Štětina, Martina H. Holá, Tomáš Moravec|foto: Tomáš Vodňanský

Silné mentální obrazy

Projekt podědil svůj název po stejnojmenném pořadu sestaveném z archivních nahrávek. Pro ČRo Vltava jej poprvé připravil v roce 2003 dokumentarista Zdeněk Bouček a později na něj navázali Martin Groman a Tomáš Černý.

Současné Schody času: 30 let svobody jsou ale ryze uměleckou instalací. „Primárně pracujeme se zvuky a s neuvěřitelně silnou schopností, kterou rozhlas má – vyvolávat silné emocionální reakce a obrazy v mysli,“ přibližuje Roman Štětina, který působí také jako experimentální rozhlasový tvůrce.

Dojem plynutí a nekonečnosti umocňuje architektonické provedení i vnitřní videoinstalace|foto: Tomáš Vodňanský

Roznětky času

Autorský výběr neaspiruje na vyčerpávající výčet všech zásadních momentů či analytickou sondu do událostí posledních tří dekád: „Je to jakési rozpomínání a to mě na tom velice těší. Výběr událostí je selektivní, ale každá z nich slouží jako roznětka, která každému připomene třeba nějakou událost, na kterou úplně zapomněl, nebo ji má naopak zarytou pod kůží, ale vybaví si k ní další vzpomínky,“ dodává výtvarník Tomáš Moravec.

„Důležité pro nás bylo vytvořit efekt plynutí času. Ukázky jsme vybírali tak, aby na sebe dobře navazovaly, a někdy jsme k určité události zkrátka nedokázali najít takový zvuk, který by se nám hodil podle toho, jaká věc mu předchází a na co navazuje,“ přibližuje dramaturgyně projektu a spoluautorka konceptu Martina Havlíčková Holá. Štětina ji doplňuje: „Kdybych měl uvést nějakou paralelu s výtvarným uměním zmínil bych Jiřího Koláře, u kterého jsem obdivoval metody konfrontáže, když vedle sebe položil dvě různé fotografie – a tohle je taková 25minutová konfrontáž, kde se událostí vzájemně prolínají a jejich propojení přináší další významy.“

Autorem umělecké koncepce je Roman Štetina |foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Získat nadhled

Tubus svým umístěním vytváří linku, která prodlužuje Vinohradskou třídu a ústí směrem k Václavskému náměstí. „Je to téměř časová osa, do níž člověk vstoupí a stane se na chvíli součástí dějinných událostí, ať už to jsou důležité historické milníky, nebo banální každodenní zprávy, zkrátka ucítí pohyb času,“ říká Štětina.

Dojem plynutí času umocňuje i architektura dřevěného tubusu Schodů času: „Celou stavbu můžeme číst jako určitý výsek, 17 metrů dlouhý, který jako by se donekonečna opakoval. Vy se nejdřív z úrovně ulice ponoříte do tmy, kde můžete poslouchat, jak dlouho chcete – nepočítáme s tím, že by si každý vyposlechl celých 25 minut. A když tubus opouštíte, zjistíte, že jste najednou 180 cm nad zemí. To vám nabízí určitý nadhled. Pak po deseti schodech sejdete zpátky do reality,“ popisuje architekt instalace Tomáš Moravec. Stejný efekt plynutí a nekonečnosti má umocňovat i podlaha tubusu, na níž se promítá video, které vytvářeli Anymade Studio, Vojtěch Pecka a NotReal.

Nemůžete přijet? Pusťte si web

Součástí projektu je web schodycasu.cz, který má být plnohodnotnou alternativou k návštěvě Schodů času.

Na webu projektu Schody času najdete doplňující informace ke zvukové smyčce. |foto: Petra Kultová

Právě na webu, za nímž stojí Anymade Studio a Matouš Barnet, jsou doplňující informace ke zvukové lince. „Součástí zadání Českého rozhlasu bylo, aby si instalaci mohl užít i člověk, který na místo nemůže dorazit. Za to jsem opravdu rád, protože to je princip rádia, které je dosažitelné všude,“ uzavírá Roman Štětina.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé – a to včetně hudebního výběru Jonáše Kucharského, který se zaměřil na irskou kapelu Lankum. Tomáš Dufka načrtl v rámci pravidelně rubriky rešeršního oddělení, proč je beton stále aktuálnějším tématem a jaké ekologické nebezpečí v sobě skrývá.