Milena Bartlová: Přestaňme považovat Česko za bezproblémového nástupce Československa

17. srpen 2018
Milena Bartlová

Jako historička umění se věnuje otázce státní a národní identity. Čeho se obává v souvislosti s oslavami stého výročí založení republiky? Repríza z 3. dubna 2018.

V současnosti se věnuje dějinám české kunsthistorie v poválečném období. Ostych, s nímž se přistupuje k nedávné minulosti oboru, už podle Mileny Bartlové není na místě. Nicméně přetrvává, a to prý i proto, že dnešní šedesátníci, kteří v humanitních vědách dosáhli nejvyšší mety, za minulého režimu nemohli zůstat čistí. „Nemají valný zájem na tom, aby se to rozkrývalo, analyzovalo, zkoumalo, protože si to nedokáží představit jiným způsobem než tím moralizujícím.“

V poslední době se Bartlová zabývá kulturní reprezentací Československa, zvláštní pozornost věnuje jeho identitě. Nezapomíná, že jiné identity ve společném státě neměly rovnocenné postavení. Při studiu nejen česko-německých, ale i česko-slovenských vztahů proto doporučuje koncept dvojí paměti. Považuje za důležité, aby si Češi v jubilejním roce odkaz Československa nepřivlastňovali.

Měli bychom reflektovat Československo jako stát, ve kterém byly různé národní identity, jako mnohonárodnostní stát v plném smyslu. Pro nás dneska by to především znamenalo přestat bezrozporně považovat Československo za bezproblémového předchůdce Česka.

Bartlová varuje před ztotožňováním státní a národní identity. Heslo „Kdo neskáče, není Čech“ považuje za protiústavní, „protože v Listině základních práv a svobod je napsáno, že národní identita nesmí být nikomu přiřčena zvenčí.“ Příkladem tohoto sportovního étosu, který vnímá jako riskantní, je podle ní i návrh nové verze hymny, s nímž přišel Český olympijský výbor. „Oni se domnívají, že mají to právo, že oni jsou tím ztělesněním národa,“ nelíbí se Bartlové.

Michal Pullmann: Bez humanitních věd nelze porozumět současnému světu

Michal Pullmann

Od prvního února vede Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Jak bude hájit společenskovědní obory, o jejichž roli se dnes pochybuje?

Jako historička umění se původně specializovala na středověk, v současnosti přednáší na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Není akademičkou, která by se vyhýbala veřejnému dění. Klíčové je pro ní ekologické hnutí a je členkou feministického kolektivu Ženy 365. „Jsem naprosto nadšená tím, kolik mladých žen a mužů se dnes hlásí k feminismu a uvědomuje si, že je to důležitý problém, že nejde o nějakou ozdobu ani jen o vědecký problém,“ pochvaluje si Bartlová.