Michal Pullmann: Bez humanitních věd nelze porozumět současnému světu
Od prvního února vede Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Jak bude hájit společenskovědní obory, o jejichž roli se dnes pochybuje?
O funkci děkana se ucházel s tím, že posílí demokratickou kulturu na fakultě, jejíž místo vidí i ve veřejném prostoru. Prohlubující se sociální rozpory, populismus a xenofobie podle Michala Pullmanna nejsou vysvětlitelné bez humanitního vědění. Zdůrazňuje, že pokud chce Filozofická fakulta „prolomit vidění založené na bezprostřední užitečnosti, na tom, čemu se dnes říká rozvoj lidského kapitálu, pokud chce naplnit své poslání, musí se podílet na posilování občanské odvahy a na rozvíjení kultury v širším rámci“.
Helena Koenigsmarková: Muzeum se nezabývá jen sbírkami

Uměleckoprůmyslové museum v Praze se nedávno znovu otevřelo po náročné rekonstrukci. Může zušlechťovat vkus veřejnosti a inspirovat výrobce ke kvalitní produkci?
Odkud se berou pochybnosti o smyslu humanitních věd? Díl odpovědnosti za jejich odcizení mají podle Pullmanna i sami vědci, kteří ne vždy důvěřují tomu, co vnímají jako popularizaci. Za jeden z hlavních problémů však považuje, že se do popředí dostává ona bezprostředí užitečnost.
Význam, porozumění, společné jednání, schopnost přesvědčovat, interakce nebo odvaha, tedy ty životní kvality, které se nedají vyrábět ani administrovat, se dostávají na vedlejší kolej. Respektive stávají se základem něčeho, co je čistě individuální volbou. Je vnímáno jako čistě privátní záležitost, jaký má člověk názor na dějiny. Pak se ale nesmíme divit, že se o dějinách lže.
Jako historik se Pullmann zaměřuje na sociální a hospodářské dějiny minulého století, ve svých nejnovějších studiích pak na období normalizace. Pozdní vývoj minulého režimu zároveň srovnává se současností – je přesvědčený, že tím může pomoci vysvětlit některé krizové momenty dnešní společnosti.
Principy založené na ideologické představě flexibility, tvrdé práce, rovných šancí – tohle jsou věci, které vytvářejí dnešní ideologický diskurz. A není to z mé strany kritika. Jen upozorňuji na to, že tyto principy někdy působí podobným způsobem, jakým působil dialektický materialismus a světlé zítřky.
Nejposlouchanější
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
-
Radka Denemarková: Cukrář a Venuše. Tragická romance karlovarského cukráře a krásné varietní divy
-
Ingeborg Bachmannová: Dobrý bůh z Manhattanu. Zosobněná síla zla, která zničí každou lásku
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.