Nenaštvat Elenu Ferrante. Seriál Geniální přítelkyně je snaživým pokusem o věrné převedení románu

Ze seriálu Geniální přítelkyně|foto: HBO Europe

Elena Greco je třídní premiantka. Linky v jejím sešitě jsou všechny krásně vyrovnané, brzy bude díky vlastní píli umět stejně krásně psát. Její úspěch ji ale těší jen do chvíle, než se ukáže, že Lila Cerrullo, nejmenší a nejtmavší dítě ve škole se jako jediná ve třídě číst a psát už naučila. Sama. Zatímco Elena je dítě, které dospělé rádo potěší a miluje pochvaly, Lila je ráda šokuje. Často ji totiž nic jiného nezbývá. Už v prvních dvou dílech o vztahu dvou geniálních přítelkyň mezi nimi vzniká určující rozdíl - zatímco Elena může dál do školy, Lilin otec ji místo odpovědi, zda může studovat, vyhodí z okna. Zatímco Elenina cesta pryč z každodenního násilí a špíny nejchudšího neapolského koutu se ukáže jednodušší, Lilu si čtvrť podrží. 

Úkol, který se neodmítá

„Po našem dětství se mi nestýská, bylo plné násilí. Dělo se nám kdeco, doma i mimo domov, den co den, ale nepamatuju si, že bych si někdy pomyslela, že život, který nám připadl, je nějak zvlášť ošklivý,“ píše Elena Ferrante o 50. letech v Neapoli v úvodní knize z tetralogie, kterou pokrývá první sezona seriálu. Režisér Saverio Constanzo kontaktoval spisovatelku už před lety, kdy chtěl zfilmovat jednu z jejích předchozích knih, tentokrát se od HBO dozvěděl, že se za jeho účast na projektu Ferrante přimluvila, díky ní tedy dostal úkol, který se neodmítá. Adaptovat romány, ve kterých miliony čtenářů spatřily obraz proměny Itálie ve 20. století na pozadí něčeho, čemu se tento druh literatury věnuje zřídkakdy - přátelství dvou žen. V tomto příběhu o cestě ze stoky nahoru je nejdůležitějším vztahem ten mezi třídní šprtkou a třídní čarodějnicí.

Brutálně nádherná smrt panen z jižanského zapadákova. Seriál Ostré předměty řeže do živého

• Upravit
• Smazat

Televizní série Ostré předměty fascinuje kontrastem syrové brutality a jemností, s níž nahlíží do vnitřních vesmírů svých mnohoznačných hrdinek.

Jeho hnacím motorem je potřeba společně překonat svět, ve kterém vládne násilí a „staré peníze“ (Lila) nebo z něj utéct (Elena). Ačkoliv v knihách mnohokrát nezazní slovo mafie nebo fašismus, boj proti těm, kteří sami sebe drží u moci a ostatní v chudobě, kterého se Elena po boku Lily účastní, je základem příběhu, jehož veškeré vztahy definuje postavení na společenském žebříčku. Hrdinky jej v duchu feministických tradic vedou ve vzájemné podpoře a jejich schopnost jedna druhou inspirovat, podporovat a chránit je v nelítostném světě před i po italském miracolo economico něčím podivuhodným a přece velmi věcně popsaným.

Těžké i pro Ferrante

První dva díly seriálu, které zatím HBO zveřejnila, ukazují, jak se Constanzo, instruovaný v detailech samotnou spisovatelkou vypořádal s dětstvím hrdinek. „Mluví se tu v dialektu italštiny, žánrem je neorealistické melodrama s grandiózní nostalgií po zlatém věku filmu Roberta Rosselinniho, Vittoria De Sicy a Luchina Viscontiho. Kostýmy a scéna definované tmavými barvami, stylizovanou patinou a estetikou chudoby vypadají jako reklama Prady na dělnický splín,“ popisuje pro magazín New Yorker Troy Patterson, ale i podle něj je někde „pod nánosem chtěné prestiže pokorná citlivost.“

Ze seriálu Geniální přítelkyně|foto: HBO Europe

Elenu a Lilu vidíme ve škole, při pokusu dojít k moři, na drzé návštěvě u neoficiálního vládce čtvrti, lichváře dona Achilla, za jehož peníze si koupí Malé ženy. Zhltají je a pojmou plán společně napsat knihu, díky které zbohatnou. Mezitím jsou denně svědkyněmi rvaček, hádek a výhružek, které si ve čtvrti uštědřují všichni, ženy ovšem dostávají dvojnásob. Zdá se, že Constanzo si dal záležet na tom, aby mu neunikla podstata příběhu, v prvních dvou epizodách rozehrává především momenty důležité pro začínající přátelství dívek a scény, které zobrazují násilí. Místy (na cestě k moři nebo návštěvě Dona Achilleho) se mu daří vyprávět tak živě, jak si předloha zaslouží. Často je však znát těžkopádnost v provedení klíčových momentů, tempo je příliš pomalé, některé herecké momenty toporné, patos příliš velký, scéna mnohdy působí jako bychom sledovali záznam divadelní hry. Čtenář románů v duchu vzpomíná na svižnost a věcnost, se kterou Ferrante píše. Těžko ale vyčítat Constanzovi, že není Elenna Ferrante, převod jejího příběhu byl ostatně nelehký úkol i pro ni - jak přiznává pro britský Guardian. Některé skutečnosti navíc vyznívají v televizním zpracování překvapivě přímočaře až banálně. Na postavě Donata Sarratorra je od první chvíle zřejmá nátura sňatkového podvodníka, kterou Elena jako dítě dlouho nerozpoznává. Don Achille je na stránkách zprvu spíš pohádkovým zlým démonem čtvrti, až později se z vyprávění starší Eleny dozvídáme, že je lichvář skutečně nepsaným vládcem čtvrti a místní mafiánskou spojkou. Jeho seriálový zjev nás ovšem nenechává na pochybách.

Elena Ferrante – Geniální přítelkyně, první díl tetralogie|foto: Barbora Linková

Vyhovět autorce

Práce na scénáři se Elena Ferrante účastnila prostřednictvím poznámek posílaných Constanzovi e-mailem, režisér komunikaci s ní popisuje mimo jiné pro New York Times. „Občas psala „tohleto je směšné“ nebo „támhleten kousek dialogu je směšný, to by (Elena nebo Lila) nikdy neřekla.“ Podle Timesů Ferrante upozorňovala na místa ve scénáři, která zněla příliš melodramaticky, a poprosila Constanza, aby nevynechal scény ze svatební hostiny v závěru prvního románu, které kvůli spěchu a rozpočtu neměl v plánu použít. „Od první chvíle, kdy jsem promýšlela Geniální přítelkyni, jsem měla v hlavě obraz svatebního banketu, velmi vulgárního banketu v neapolském stylu. Prosím, nevystřihávej ho,“ požádala prý. Některé její pokyny ohledně vedení herců popsala se svou typickou obrazotvorností, chtít však po jedenáctiletých herečkách, aby své repliky vyslovovaly „jako by cítily v sobě řeku proudící opačným směrem, než se mají věci na povrchu“ byl dalším Constanzovým úkolem, který přinesl ovoce jen v některých scénách. Malá Elena a Lila častěji vyzařují spíše než neurovnanost myšlenek smutnou zádumčivost, většinu času působí skoro dospěle, jako by věděly, co všechno se jim v příštích čtyřiceti letech přihodí.

Z natáčení seriálu Geniální přítelkyně, uprostřed režisér Saverio Costanzo|foto: Eduardo Castaldo,HBO

Přes všechnu těžkopádnost první a druhé epizody seriál přece jen tak docela nepůsobí jako staromódní historická sága. Od třetí epizody nás jím budou provázet náctileté verze obou dívek, Constanzo také v rozhovorech naznačuje, že jednotlivé eposy se budou lišit formálně i způsobem vyprávění, každá by měla být inspirovaná změnami ve vzhledu a rozpoložení postav. Přece jen se mu nakonec povedlo natočit něco neobyčejného, přestože nejpopulárnějším seriálem roku Geniální přítelkyně asi nebude. „Tohle všechno,“ cituje jej Guardian, když ukazuje směrem k několikahektarovému natáčecímu setu, vzniklému po měsících příprav, „je tu, abychom viděli, jak si dvě holky hrají s panenkami.“

Seriál můžete sledovat online zde. Poslechněte si recenzi a následnou diskusi o kvalitách seriálu – i v kontextu předcházejícího režijního díla Saveria Constanza.