Brutálně nádherná smrt panen z jižanského zapadákova. Seriál Ostré předměty řeže do živého

Novinářku Camille Preakerovou šéfredaktor vyšle do jejího rodného maloměsta, aby napsala reportáž o záhadném zmizení dvou mladých dívek. Vrací se do jižanského vidlákova s trefným názvem Wind Gap, jehož dominantami jsou konfederační pomník a prasečí jatka. Kdo mohl, dávno odešel a ulicemi zpustlého města obklopeného lesy se prohání hlavně vítr a duchové minulosti. Vládnou mu „staré peníze a nová chátra“ a oba vzdálené světy pak nerozlučně pojí předsudky vůči všem příchozím i sobě navzájem.

Osmidílná série Ostré předměty od HBO vznikla podle bestselleru Gillian Flynnové. V mysteriózní detektivce s hororovými prvky se propojují městské legendy o ženě v bílém s duchařskými historkami i motivy buranských hororů o cestě z města připomínající exploatační filmy ze 70. let.

Příběhy hrdinů, kteří se vracejí do rodného kraje a čelí při tom svým dávným traumatům, nebyly originální ani v době kultovního románu Stephena Kinga To. Představují však sázku na jistotu a mezi producenty Ostrých předmětů se příznačně objevuje jméno Jasona Bluma, jehož studio Blumhouse se soustředí na výdělečné hororové franšízy. Podobně jako v případě jeho loňského sleeper hitu Uteč, který zaujal diváky i kritiku a dokonce získal Oscara za původní scénář, se ovšem pro tuctovou, ale populární látku podařilo díky autorskému vkladu Jeana-Marca Valleého nalézt vhodný adaptační klíč.

Televizní série Ostré předměty režiséra Jean-Marc Vallée|foto: HBO

Rodinné vztahy bez růžových brýlí. Jako z hororu

Kanadský režisér už svou předchozí minisérií Sedmilhářky úspěšně pronikl do sfér kvalitní televize, aniž by přitom opustil své trademarky. Ve fúzi detektivky a melodramatu uplatnil schopnost inscenovat vrstevnaté dialogy a analyzovat životní rytmy americké vyšší střední třídy. V Ostrých předmětech rozvíjí svůj dlouhodobý zájem o témata, jako je vliv rodičovské výchovy na potomky, sebepoškozování a rodinné násilí či dekonstrukce mateřských stereotypů. Tabuizovaná témata nechtěného dítěte či zpochybňování mateřských citů a bezpodmínečné lásky coby „přirozených“ instinktů se objevují v současných nezávislých hororech, jako je Prevenge nebo Babadook, a Vallée je uvádí do mainstreamové zábavy.

Televizní série Ostré předměty režiséra Jean-Marc Vallée|foto: HBO

Camille od hlavy k patě zahalená v tmavém oblečení do svého rodiště rozhodně nezapadá. Úmorné vedro a všudypřítomné hučení větráků se mísí s monotónním bzučením cikád. V prostoru, jenž je spoluutvářen zvukem i jeho absencí, je stále přítomno znepokojivé chvění. Setkání s bývalými spolužačkami, které se dávno staly zasloužilými matkami, a konfrontace se starými přáteli i nepřáteli provázejí nepříjemné otázky, jež ovšem nepokládá, ale sama jim naopak útrpně čelí. Zpřetrhanost vazeb umocňuje návrat do rodného domu. Honosná jižanská usedlost připomíná strašidelný zámek, kde panuje matriarcha rodu Adora, jejímuž bdělému pohledu neunikne ani smítko prachu na slonovinové podlaze její ložnice.

Televizní série Ostré předměty režiséra Jean-Marc Vallée|foto: HBO

Praskliny. Přízraky. Masky

V úzkostlivě udržovaném sídle se přece jen objevují téměř nepostřehnutelné stropní praskliny, na něž Camille zírá během pravidelného popíjení vodky. Možná i proto v nich občas zahlédne přizrak sestry Marian, jež zemřela za nevyjasněných okolností, vzápětí ji ale do přítomnosti uvede rozjívená nevlastní sestra Amma. Ta i přes zákazy pravidelně uniká z rodičovského domu a nenuceně mění své panenkovské šaty i vzorné vychování za „civilní“ vizáž obyčejné teenagerky. Tuto identitu se před matkou naučila pečlivě tajit, podobně jako skrývá většina místních pod falešně laskavými zevnějšky své další tváře.

Na jaké seriály se (ne)koukat? Nejostřejší televizní předměty sezony

• Upravit
• Smazat

Atlanta rozbourává integritu postav. Benedikt Cumberbatch řádí v drogovém rauši jako Patrick Melrose. Ryan Murphy se chystá převyprávět Přelet nad kukaččím hnízdem z pohledu sestry Ratchedové. A pokračování Příběhu služebnice je zklamání.

V Ostrých předmětech je svět dětí i dospívajících plný krutosti a zvrácených her. Ženy, a matky zvlášť, jsou tragické, nešťastné figury, které ale páchají věcí, pro které s nimi nelze soucítit. Osobité hrdinky v sobě mají autenticitu, jež je bezprostředně provázána s jejich složitou minulostí a vnitřní temnotou. Jsou rozpolcené mezi tlakem společnosti a potřebou oponovat jejím nárokům a žít po svém.

Vallée věrohodně zprostředkovává napětí mezi tím, jak vystupují navenek, a náznaky jejich skutečných pohnutek a záměrů. Vyprávění se zcela podřizuje subjektivní perspektivě hlavní hrdinky. V dokonale bezešvých přechodech mezi minulým a přítomným se přízraky minulosti nepozorovaně vkrádají do životního prostoru Camille, která musí mít stále po ruce nějaký ostrý předmět, který by ji vracel do reality. Namísto rozplétání případu se ale propadá čím dál hlouběji do svých děsivých vizí.

Televizní série Ostré předměty režiséra Jean-Marc Vallée|foto: HBO

Ostré předměty fascinují kontrastem syrové brutality a jemnosti, s níž Valleé nahlíží do vnitřních vesmírů svých mnohoznačných hrdinek. Výsledek působí, jako by Sam Peckinpah točil podle scénaře Sofie Coppoly. Ve snově nasnímaných sekvencích, jimž dominují odstíny zlaté, růžové a nachové, pravidelně křižují zlověstně tiché ulice města křehké siluety dívek na kolečkových bruslích. Z ladně synchronizovaných vílích pohybů připomínajících tanec však nakonec vždy probleskne bizarně znepokojivé vědomí, že romantický svět mladých nevinných žen může být zároveň tím nejkrutějším.