Nemodlete se za mír, ale za naše vítězství, vzkazuje z Kyjeva spisovatel Sančenko. Poslechněte si jednu z jeho povídek i další prózy ukrajinských autorů

Žádná z uváděných povídek pochopitelně neodráží současné dění, vznikly na přelomu nultých a desátých let našeho století, kdy byla situace na Ukrajině zcela jiná. Někteří ukrajinští autoři dnes žijí v zahraničí. Jurij Vynnyčuk, Ruslan Horovyj a Anton Sančenko v současnosti spolu s ostatními vzdorují ruské ofenzivě v Kyjevě.  „Nemodlete se za mír, ale za naše vítězství…,“ napsal nám Anton Sančenko 3. března 2022. 

Lvovský rodák Jurij Vynnyčuk (1952) patří k nejvýznamnějším současným ukrajinským spisovatelům. Je podepsán pod značným množstvím titulů, z nichž některé jsou jeho vlastní prózy, jiné sebrané a převyprávěné legendy, pověsti, gotické příběhy a svérázné malé monografie o hospodách, vodce, vaření i čertech. Působil také jako kabaretní režisér a aktivní člen různých ne zcela vážných spolků. Je překladatelem Bohumila Hrabala do ukrajinštiny.

Ve svých prózách Vynnyčuk přebírá dikci starých ukrajinských lidových vyprávění (v tom se podobá Gogolovi) a uplatňuje ji na příběhy ze současné Ukrajiny, mnohdy drastické, kriminální, úpadkové. Jeho hrdinou a často mluvčím je ten nejhorší myslitelný typ Ukrajince, přehnaný do grotesky. Tak je tomu i v povídce o lvovském ústavu pro duševně choré Kulparkiv, který se stává metaforou dobových poměrů na Ukrajině.

Čtěte také

Oleh Kryštopa: Ukrajina v měřítku 1:1. V gestu solidarity uvádíme literární reportáže věnované napadené zemi

Ve vltavské Povídce také zalistujeme antologií Expres Ukrajina, která vyšla v roce 2008 v nakladatelství Kniha Zlín. Přináší texty autorů narozených po roce 1950, z nichž někteří významně ovlivňovali ukrajinský disent 70. a 80. let 20. století, generace současných třicátníků, kteří vyrůstali v Sovětském svazu, a také generace nejmladší, již neovlivněné sovětskou realitou. K poslední jmenované patří i Táňa Maljarčuk. Ve svých textech rozvíjí mytologické prvky ukrajinských vyprávění na pozadí drastických dějů současnosti. Její povídka z ukrajinského venkova, zpustlého do bezvýchodna, se jmenuje Já a moje posvátná kráva.

Povídky Jevhenije Kononenko (1959) jsou plné otevřených zpovědí, týkajících se nejintimnějších věcí člověka. Známá ukrajinská prozaička, autorka románu Oběť zapomenutého mistra, dovede promluvit syrově, ale přesto velice lidsky. Hrdiny nesoudí, nekomentuje jejich počínání, jen je předkládá jako zrcadlo toho, o čem se „ve slušné společnosti“ nikdy nemluví.

Čtěte také

Když byl ještě mír... Vydejte se do Lvova, kulturní metropole západní Ukrajiny, s Večerem na téma

V povídce Telefonická elegie se starý muž na jakémsi úřadě dá náhodně do řeči se starou ženou, v níž pozná svou předválečnou kamarádku. Tak začnou noční rozhovory dvou lidí, které příbuzní berou jako obtížné břemeno, nejraději by se jich zbavili a nastěhovali se do jejich bytů. Nejde o sociálně laděnou prózu, i když poměry na Ukrajině jsou v pozadí, jde o svět, který nechceme vidět, slyšet a účastnit se ho, protože spěje výhradně ke smrti.

Režisér, novinář a spisovatel Ruslan Horovyj (1976) je autorem programu Služba hledání dětí (pořad o nezvěstných dětech). Natočil kromě jiného dvoudílný dokument o Kurenivské tragédii, v němž jsou poprvé ukázány zatím utajené snímky KGB. Jeho povídka Hraniční kontrola (v originále Pravda) nás přenese na několik hraničních přechodů: ukrajinsko-podněsterský a podněstersko-moldavský. Hrdinu, který jede prázdným autem do Kišiněva, navíc zastaví i podněsterská dopravní policie... Text pochází ze sbírky Gagarin a Barcelona (2013). „V této knize nenajdete jedinou vymyšlenou historku nebo osobu – vše je převzato ze skutečného života a doplněno vlastními, značně bohatými a rozmanitými zkušenostmi,“ říká autor.

Anton Sančenko se narodil roku 1966 v Chersonu. Vyučil se radistou na tamním mořeplaveckém učilišti, v Kyjevě pak vystudoval filologii. Třináct let pracoval jako vedoucí radista na dopravních, nákladních a rybářských lodích. Roku 2008 mu vyšly hned dvě knihy: román Vesillja z Jevropoju a povídkový cyklus Barkaroly. Povídkou ze sbírky Narysy bursy z roku 2012 byl českému publiku představen poprvé. Humoristické vyprávění plné překvapivých zvratů Obrázky z kadetky ze svého rukopisného překladu pro rozhlas připravila Rita Kindlerová.