To nejlepší z Neila Gaimana na jednom místě? Vychází čítanka jeho textů

Čítanka Neila Gaimana|foto:Nakladatelství Argo

„Mně změnil Gaiman například pohled na to, jak se dívám na spojení pohádek a bájí. Málokdo si třeba uvědomí, že takové ty vyčištěné, ad usum Delphini zneškodněné pohádky, jsou tak někdy zhruba od viktoriánské doby. Ale před tím byly pohádky docela brutální a surové a spíš připomínaly nějaké horory, co si pračlověk ve své hrůze někde vyprávěl u ohně. A Gaiman právě má právě sklon po celou svou autorskou dráhu vracet pohádky a báje vracet k tomu syrovému základu,“ líčí Richard Podaný jeden z aspektů svého vztahu ke Gaimanovi. 

Jaké favority mají v knize oba překladatelé? „To je taková Sofiina volba, ale asi bych si vybral Jezírko se zlatými rybkami, což je taková pěkná, košatá povídka. Oproti jiným bych ho vybral proto, že se zaobírá otázkou toho, jak americká komerční kinematografie zpracovává náměty, které k ní připlují z celého světa. A to je myslím dneska zatraceně aktuální téma,“ říká Richard Podaný. „Mně se hrozně líbila povídka Sníh, sklo, jablka, což je takové netradiční zpracování pohádky o Sněhurce, která je vyprávěná z pohledu té zlé macechy a ve které vystupuje princ Krasoň jako nekrofil. Nevím, co to o mně vypovídá. A pak se mi opravdu moc líbila povídka Studie ve smaragdové, ve které se podařilo napsat Gaimanovi holmesovskou povídku, ovšem ve světě, kde se protnul s mýtem Cthulhu od Lovecrafta. Je to neobyčejně dobře zkomponované, má to krásný a překvapivý závěr a je to velké čtenářské potěšení,“ dodává Viktor Janiš.