Nechceme, aby nám tleskali ze soucitu. Třetí věk Louny ukazuje, že stáří je érou nekonečných možností
Divadelní soubor složený z hereček ve věku kolem sedmdesáti let svými autorskými inscenacemi hlásá do světa, že divadlo je pro všechny a nikdy není pozdě začít.
Ředitelka Městské knihovny Louny Dagmar Kučerová měla před deseti lety osvícený nápad. K práci s divadelním souborem v rámci projektu Třetí věk přizvala plzeňskou režisérku Renatu Vordovou. S její supervizí se sedm hereček postupně vypracovalo v sebevědomou divadelní jednotku, která navíc ukazuje, že stáří poskytuje obrovskou vnitřní svobodu.
Nabízíme lidem, ať si vyzkouší, co nikdy nedělali
Kultura na venkově: Největší překážkou je lidská pohodlnost
Budilova divadelní škola, původně pražská vzdělávací instituce, si dala za cíl obnovit kulturní život ve vsích kolem Nymburka. Jak se jí to daří? A co na na to místní?
„Aktivizace je slovo, které se používá v sociálních službách, a znamená vracení se k činnostem, které například klienti v domovech důchodců kdysi ovládali a teď se k nim spolu se sociálními pracovníky vracejí – ovšem většinou mnohem méně úspěšně než dřív,“ líčí Renata Vordová své zkušenosti z oblasti sociálních prací. „My se v rámci projektu Třetí věk snažíme nabízet lidem to, co ještě nezažili."
V rámci projektu Třetí věk lidem ukazujeme, co mohou dokázat, i když tomu předtím nevěřili.
Renata Vodrová
Dagmar Kučerová k tomu doplňuje: „Klienti si často zkusí něco, co je lákalo po celý život – ovšem báli se do toho vstoupit. Snažíme se je motivovat k tomu, aby se odvážili udělat ten zásadní krok. O motivaci jde mnohem víc než o konkrétní obor, do kterého se pustí.“
Cesta k autorským inscenacím
Divadlo utlačovaných má moc měnit lidský život
Do České republiky se po více než roce vrátila americká režisérka, herečka a představitelka sociálně angažovaného divadla Jesica Litwak, aby v pěti českých městech představila svůj projekt nazvaný "Strach a láska. Každé duši patří domov."
Soubor Třetí věk Louny má na kontě pět autorských inscenací, zpočátku si tvůrkyně vypomáhaly dramatickými či divadelními texty, postupem času ale začaly směřovat k čím dál osobnějším výpovědím. Nejnovější inscenace Analéma je koláží replik, které herečky říkají samy za sebe. Samy jsou divadelními postavami a nebojí se vypořádat se skrze divadlo s minulostí a přiznat sobě i divákům ty nejniternější pocity.
Autorské divadlo je hodně citlivá záležitost. Musím se při něm vyhýbat citovému vydírání.
Renata Vordová
„Jako režisérka musím velmi pozorně sledovat hranici toho, co je divadelní, a toho, co už na jeviště nepatří. Je to tenký led,“ říká Renata Vordová. Třetí věk Louny vyprodukuje novou inscenaci každé dva roky. Ovšem divadelní představení je jen jakýmsi vrcholkem ledovce, za nímž se skrývá velká a zásadní část práce se seniory. Socializace, otevření se novým věcem, zvyšování důvěry v sebe a své okolí. Prostřednictvím výjezdů na festivaly amatérského divadla, jako je Jiráskův Hronov nebo Wolkrův Prostějov, navíc herečky nabírají zkušenosti v mezigenerační komunikaci.
Stáří se nemusíme bát
Neposlouchají vás vnoučata? Pište online encyklopedii
Online encyklopedie se mohou stát novou platformou, na které starší generace bude ostatním předávat své vědomosti a zkušenosti. Proto v Česku již 5 let probíhá projekt Senioři píší Wikipedii.
„Naše práce vlastně souvisí i s dramaterapií, zabýváme se velkými tématy, jako je třeba erotika ve stáří nebo smrt a umírání. Zkoušení divadelní inscenace je tedy vždycky zároveň i hlubší, otevřenou prací ve skupině,“ říká Renata Vordová. A práce přináší viditelné výsledky. „Myslím, že to členky souboru hodně omladilo, změnily se, jinak se oblékají, jsou uvolněnější... Jejich vnitřní svoboda se dostala navenek a je úplně hmatatelná,“ shrnuje Dagmar Kučerová.
My mladší díky Třetímu věku Louny vidíme, že když se naučíme překračovat hranice toho, co se má a nesmí, tak se stáří nemusíme bát.
Dagmar Kučerová
Projekt Městské knihovny Louny jde příkladem i dalším institucím. V některých základních uměleckých školách například začínají zakládat dopolední výuku pro seniory. Závěrem se chce říct – jen houšť takových smysluplných projektů celoživotního vzdělávání. Činnost a především radostná energie souboru Třetí věk Louny dokazují, že to má smysl.
Poslechněte si celé ArtCafé s hudbou podle výběru Petra Dorůžky:
Související
-
Co potřebují obecní knihovny? Dobré starosty, šikovné knihovnice a peníze na rekonstrukci
Ministerstvo kultury v 2016 napočítalo v České republice 5353 knihoven. Za rok v nich proběhne 23 milionů návštěv a 58 milionů výpůjček.
-
Co Čech, to ochotník. Jak se u nás daří amatérskému divadlu?
Česká amatérská divadelní scéna je ve světě osobitý fenomén. Podle odhadů u nás v současnosti působí více než 2 500 souborů, v nichž se lidé scházejí z lásky k divadlu.
-
Nezbývá nic jiného než vyrazit za divákem. Jak se dělá politicky angažované divadlo?
Soubory Krutý krtek a Divadlo Feste nedělají umění pro umění. Snaží se ovlivňovat diváky a dostat palčivá témata současnosti k těm, kterých se bezprostředně týkají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka