Kultura na venkově: Největší překážkou je lidská pohodlnost

Vendulka Burger, ředitelka Budilovy divadelní školy, se už několik let snaží rozžít kulturu na Nymbursku. Nejen ve Svídnici, kde žije, ale i v přilehlých vesnicích, třeba Dymokurech nebo Černé Hoře. Specifickým místem je pro ni zámek Křinec, na kterém letos v září podruhé uspořádá Festival Na Rohu.

Festival Na Rohu zprostředkovává dobovou atmosféru

S organizací originální událostí, která se nese v duchu první republiky, pomáhá budilovcům sdružení KVH Druhý pluk Nymbursko. „Zabýváme se novodobou československou historií, v rozmezí let 1914 a 1968. Důraz klademe na regionální rozměr, říká předseda klubu Jaroslav Kupec. „Nesoustředíme se výhradně na vojenské aspekty, chceme lidem zprostředkovat atmosféru té doby, se vším, co souvisí se životem civilního obyvatelstva.“ Druhý pluk vyvíjí řadu činností, pořádá například přednášky pro školy, pomáhá městům s organizací slavnostních historických aktů, jeho hlavní náplní jsou ale rekonstrukce historických událostí.

„Je to tzv. reenacting. Není to divadlo, nezkouší se, jako při tvorbě divadelní inscenace, událost se odehraje tzv. na první dobrou. Budilova divadelní škola nám radí, jak používat herecké prostředky.“

Lecoquova herecká metoda rozvíjí umělecký potenciál

Vendulka Burger školu založila před jedenácti lety. Inspiroval jí k tomu studijní pobyt v Paříži, kde absolvovala Lecoqovu Mezinárodní divadelní školu. Tehdy se podrobně seznámila s metodou tvorby Jacquese Lecoqa, která učí herce dokonale ovládnout své tělo. S tímto základním vybavením se pak vydala hledat vlastní divadelní cestu.

Lecoq odstraňoval z herecké práce intelektualizaci, výsledek hledal přes fyzično a byl přesvědčen o tom, že se to dá zrealizovat. Prvním stupněm je otevření se a pozorování věcí a jevů kolem nás – a následně jejich poctivá imitace. Nikoli ilustrace, ale proniknutí do podstaty věci.
Vendulka Burger

„Není to škola pantomimy nebo tance, tak se to nedá zjednodušit. Je to nesmírně spletitá a vypracovaná metoda pro umělce všech divadelních oborů,“ vysvětluje Vendulka Burger. Lecoqovy principy ovšem používá po svém a nebrání se vstřebávání dalších vlivů. Naopak, právě na otevřenosti je práce Budilovy divadelní školy založena.

Od inspirace k tvorbě

Budilova divadelní škola pořádá nejrůznější dílny. V srpnu to bude týdenní workshop, na kterém mohou účastníci hledat přirozený hlas s Ridinou Ahmedovou, anebo můžou překonávat své pohybové limity na lekcích indického tance s Anežkou Hessovou. „Metoda, kterou absolvujete na workshopu a kterou razíme v Budilově divadelní škole, neurčuje lidem, jakým směrem by se při tvorbě měli vydat. Skrze práci a uvědomování si lidé postupně nacházejí, jaká je jejich umělecká cesta,“ objasňuje Vendulka Burger. A tyto principy postupně dostává i mimo Prahu, například na otevřených hereckých trénincích, které nově pořádá také v Nymburce.

A jak moc se práce v Nymburce liší od práce v Praze? Poslechněte si celé ArtCafé, kde ke středočeskému kulturnímu snažení hrála hudba podle výběru Petra Dorůžky.