Nádraží jsou křižovatky příběhů. Umělecké intervence víří prach, který na ně pomalu padá

Veronika Vaculíková, která na konci června do železniční stanice Moldava přinesla site-specific performance s názvem Moldava – nekonečná stanice, Moldau – Die Station Endlos, říká, že ji během procházek po okolí k organizaci akce vedla představa, že toto nádraží potřebuje život. Popisuje i zážitek, kdy se do symbolického položení kolejí, které v Moldavě už od války chybí, k performerům připojili i návštěvníci. Chybějící kolejnice poskládali z vlastních těl. „Leželo tam v trávě asi dvacet lidí,“ vzpomíná Vaculíková.

Umělecká performance Moldava – nekonečná stanice|foto:Jan Hromádko, archiv Veroniky Vaculíkové

Příběh stanice Praha-Bubny poodhaluje Pavel Štingl, ředitel Památníku ticha Bubny. Štingl zmiňuje výhled, ve kterém by se aktivity spolku měly postupně transformovat do podoby státní příspěvkové organizace. Aktivity Památníku ticha Bubny, které prorůstají přilehlým okolím, ale směřují i do blízké budoucnosti.

Nádraží bylo nejen křižovatkou historických cest, ale i srdcem města.
Pavel Štingl

Vrstvy paměti města – Pomíjivost|foto:archiv Památníku ticha

10. a 12. července je možnost na stanici Praha-Bubny od 12.00 do 18.00 hodin navštívit soubor výstav s názvem ...Restart pomíjivosti. Expozice je k vidění v podkroví nádražní budovy. 12. července se pak ve Veletržním paláci uskuteční pietní koncert nazvaný Cesta – koncertní meditace Ivy Bittové věnovaný vzpomínce na definitivní likvidaci takzvaného Terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.

Máme rádi nádražní architekturu. Přijde nám, že je mnohdy opomíjená.
Dorota Václavíková

Nádraží Klatovy|foto:Festival Trať

V bývalé klatovské nádražní restauraci v pátek 9. července začíná dvoudenní Festival Trať. O programu letošního ročníku i tom, jaké nádražní prostory už festival během předchozích dvou let nasytil alternativním zvukem, divadlem, filmem i obrazem, se zmiňuje jedna z tvůrkyň festivalu, Dorota Václavíková. Mimo jiné podotýká, že zapomenutá místa typu opuštěná nádražka nebo nádražní kino, která díky festivalu organizátoři objevují, poskytují prostor pro nostalgii a fantazii. „Nádraží obdivuji čím dál tím více. Nepřestává mě překvapovat, jakým způsobem nádraží funguje. Moje láska k nádražním budovám se prohlubuje,“ hodnotí své dosavadní zkušenosti s organizací festivalu Václavíková.