Nadčasový fenomén - Richard Brautigan
Když v roce 1986 zazářila nad šedými mraky našeho "reálného socialismu" barevná duha ireálné a takřka nonsensové novely V melounovém cukru, a to ve vynalézavém a kongeniálně hravém překladu Olgy Špilarové, byl už její autor, americký prozaik a básník Richard Brautigan, dva roky po smrti. V devětačtyřiceti letech si tento kultovní autor hippies vpálil kulku do hlavy.
Zda ho k sebevraždě přivedl alkoholismus či ústup ze slávy, jejíž intenzita na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla srovnatelná s popularitou rockových hvězd, se lze jen dohadovat. Jisté ale je, že Brautiganovy texty v sobě obsahují jakýsi mihotavý jas, který bude přitahovat mladé lidi bez ohledu na to, v jaké době a pod jakými režimy žijí, a jehož nadčasové kouzlo lze srovnat třeba s kouzlem Paustovského Romantiků či Vianovy Pěny dní.
Možná, že právě tento aspekt Brautiganovy tvorby s přihlédnutím k jeho průzračnému stylu, v němž jednoduché věty skládají třpytné mozaiky obrazů, přivedl nakladatelství Argo ke šťastnému nápadu vydat dvě autorovy knihy bilingvně, zrcadlově: na levé straně text anglický, na pravé český překlad. Kromě již zmíněné novely V melounovém cukru (se zasvěceným doslovem Martina Hilského) takto vyšel i Potrat - historická romance 1966 (v překladu Jana Jařaba), jejíž vypravěč prostými, o to však účinnějšími slovy přibližuje historii své lásky. A to od chvíle, kdy do prazvláštní knihovny, v níž shromažďuje nezveřejněné rukopisy každého, kdo mu je přinese, přichází dívka nešťastná ze své krásy, přes soužití s ní mezi knihovními regály, až po jejich společnou cestu do Mexika za andělíčkářem. (Mimochodem: na internetu se lze dozvědět, že autorovi příznivci podobnou knihovnu opravdu založili!)
Trpké podtóny a stíny, které jsou v Potratu přítomny, citlivější čtenář odkryje ve zdánlivé idyle Melounového cukru. Do zjevné podoby je ve své dramatizaci tohoto u nás nejproslulejšího Brautiganova díla dovádí na scéně pražského Divadla Nablízko jeho režisérka Apolena Vynohradnyková. Jednoduché scénické prostředky, s jejichž pomocí to dělá (diaprojekce, světlo, živá scénická hudba a velké textilní homole), lze chápat jako jevištní analogii autorova stylu. Inscenace demaskuje idylické rysy utopické komunity "Jámořanů" a jejich života v Melounových podnicích jako záměrné vytěsňování stinných stránek mezilidských vztahů i společné historie. Kromě promyšleného konceptu interpretace Brautiganovy prózy stojí za to, zhlédnout inscenaci i kvůli talentovaným hercům (vesměs nedávným absolventům DAMU), kteří v ní účinkují, a koneckonců také kvůli nově upraveným prostorám Malého Nosticova divadla na Kampě, které se nedávno stalo novým domovem Divadla Nablízko.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.