Moji hrdinové v písních

Poslouchejte na Vltavě od 14. září 2015 vždy ve 12:50. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Hrdinky, o nichž se bude celý týden zpívat, prožívají svá hrdinství v prostorách a činnostech, kde bychom je snad ani nehledali. Například na mateřské dovolené, která v podání Evy Holubové a Yellow Sisters není žádná idyla, dokonce – jak říká sám autor seriálu, je to pěkný masakr.

I svádění mužů a vůbec sex všeho druhu je z například z pohledu herečky Terezie Palkové nebo dívčího dua Čokovoko docela drsná dřina, a to, co následuje, je neméně drsná všednost. Další hrdinky, jsou osamělé, opuštěné, zanedbávané, jedním slovem, převzatým od Ester Kočičkové, nevymazlené. Mezi nimi vyniká smutná píseň Zuzany Navarové.

Hrdinky o sobě nezpívají jen samy, zpívají o nich i muži. Například Petr Váša o jedné Marii, s níž jsou potíže, protože stále někam mizí. Nebo Filip Topol, který složil píseň o Marilyn Monroe, tragické ikoně všech potíží, které může kráska a k tomu slavná mít. Anebo Jan Burian, když zpívá báseň dánského básníka Benny Andersona o Sabině.

Dívčí hrdinky v poezii charakterizují vlasy – v básni Antonína Sovy zcuchané a tmavé symbolizují životní pošramocení, u Jiřího Dědečka je zrzavá dívka dojemné stvoření, jehož určující charakteristikou je nedokonalost. A Petr Váša na závěr týdne o hrdinkách zpívá své vyznání blondýnkám, které to, stejně jako člověk, nemají lehké. Že by blondýnka přece jenom byla člověk?

Připravil: Jan BurianRežijní spolupráce: Alena Zemančíková