Moderní betonový monolit. Katedrála Notre-Dame de Royan připomíná tragické vybombardování města i poválečný optimismus
Něco méně než 20 000 obyvatel žije ve městě Royan ovívaném vlnami atlantického oceán ve stínu jedné z nejvýznamnějších sakrálních staveb poválečné éry ve Francii. Katedrála Notre-Dame de Royan se stala symbolem smutného osudu města, které bylo na přelomu let 1944 a 1945 téměř kompletně zničeno spojeneckým bombardováním.
Všechno špatné je ale pro něco dobré. Royan se po válce stalo laboratoří moderní architektury a urbanismu. Vznikl zde možná vůbec nejucelenější soubor modernistických domů z padesátých let, které navrhovali přední francouzští architekti.
Jejich většinou bílé domy s organickými tvary a veselými dekoracemi, které připomínají styl v našem prostředí označován jako „bruselský“, kontrastují s brutalisticky přísnou architekturou moderní katedrály. Tu navrhli architekti Guillaume Gillet a Marc Hébrard na místě vybombardovaného původního kostela z roku 1874. Ve spolupráci se stavebními inženýry Bernardem Laffaillem a René Sargerem vybudovali za pouhé tři roky od roku 1955 do roku 1958 působivou stavbu, která si nezadá se špičkovými výtvory francouzské gotiky.
Podobně jako gotické katedrály je i ta v Royan utvářena dynamickými vertikálními formami, které směřují k nebi. Její výška dosahuje 60 metrů, stejně jako věže katedrály Notre-Dame v Paříži. Loď byla navržena ve tvaru elipsy bez jakýchkoliv vnitřních sloupů. Je 80 metrů dlouhá a 45 metrů široká. Zastřešuje jí experimentální parabolická klenba, jejíž charakteristické prohnutí je vidět na kilometry daleko. Výrazné architektonické formy a technicky inovativní konstrukční prvky spojují architekturu katedrály, ale i celého města Royan s tehdejšími vlivy brazilského modernismu, především tvorbou Oscara Niemeyera, který podobným způsobem navrhoval nejenom své kostely.
Katedrála je také bohatě dekorována dobovou uměleckou výzdobou, včetně barevných okenních vitráží na ploše 500 m2, které vytvořil Henri Martin-Granel. Tu nejpůsobivější vitráž chóru navrhl malíř Claude Idoux. Zobrazuje Pannu Marii ve víru barevných abstraktních paprsků. Kromě vitráží najdeme v interiéru katedrály řadu uměleckořemeslných detailů. Například rozmanité nábytkové solitéry, oltáře nebo nádobu na svěcenou vodu ve tvaru ryby. Většinu z nich navrhl sám architekt Guillaume Gillet.
Související
-
Nábytkářský designér a knihvazač Pierre Legrain se konečně dočkal zevrubné monografie
Tropické dřeviny, slonovina, exotická kůže a špičkově zpracované kovové povrchy. To všechno jsou materiály, které používal při své tvorbě Pierre Legrain.
-
Rezidence Milan v São Paulu. Architekt Marcos Acayaba v ní prožil celý život
Betonová klenba zastřešuje obytný prostor rezidence Milan, kterou navrhl brazilský architekt Marcos Acayaba. To ještě netušil, že se do ní se svou manželkou sám nastěhuje.
-
Nadace královny Alžběty. Zapomenutý klenot neortodoxní verze belgického art deca
Nadace královny Alžběty, kterou navrhl Henry Lacoste, se skrývá za zdmi bruselského nemocničního komplexu Brugmann.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Z Frenštátu do pohádky. Stačí věřit na dobré konce.
Veronika Sedláčková, moderátorka ČRo Plus
Pohádka o Raškovi
Jiří Raška vyhrál na olympijských hrách v Grenoblu 1968 zlatou olympijskou medaili. Spisovatel Ota Pavel úspěch popsal v nezapomenutelné Pohádce o Raškovi. Čte Oldřich Kaiser
