Neortodoxní příklad meziválečného art deca. Nábytkářský designér a knihvazač Pierre Legrain se konečně dočkal zevrubné monografie
Pierre Legrain se narodil v roce 1889 do rodiny bohatého průmyslníka. Prožil šťastné dětství. Už ve 12 letech se intenzivně učil kreslit a později své umění zdokonalil na stáži u designéra Paula Iribeho. Během války byl zproštěn vojenské služby kvůli problémům se srdcem. I přesto se nechal rekrutovat a působil jako vojenský sekretář. Přitom mohl rozvíjet svůj talent kresbou a ilustrací pro magazíny Assiette au beurre, le Journal, le Témoin a Le Mot.
Po válce v roce 1919 potkal módního návrháře Jacquese Douceta, který podporoval řadu výtvarníků. Legrain pro něj od té doby vytvářel na zakázku nábytek a další umělecké objekty. Během následujících deseti let vytvořil Legrain zcela unikátní soubor prací, především v podobě nábytkových solitérů a knižních vazeb. Kromě toho se také věnoval tvorbě speciálních rámů pro obrazy svých přátel výtvarníků, jako byli Francis Picabia, Tarsila do Amaral a další. Řada z nich visela právě v domě Jacquese Douceta, který si jeho interiér nechal zařídit hned několika mistry pařížského art deca. Vybudoval tak jeden z nejvíce fascinujících meziválečných interiérů v Paříži, ve kterém nechyběly například originály Henri Rousseaua nebo Picassovy Avignonské slečny.
Během dvacátých let byl Legrain velmi plodný. Pravidelně vystavoval na každoročních nábytkářských salónech a patřil mezi designérskou elitu. Jeho styl byl ale nezařaditelný. Pracoval s řemeslně zpracovanými přírodními materiály i jejich technickým industriálním vzhledem. Stál mezi art decem a modernismem. Nikdy nenavrhoval pro průmysl a jeho nábytek byl vždy vyráběn jen v jediném unikátním kusu nebo sérii. Některé jeho expresivní solitéry přirovnává tvůrce jeho monografie Laurence Salmon k ostrým hranám českého kubistického nábytku. Legrainovým specifikem byla také inspirace tradičním nábytkem ze střední Afriky. Jeho zdánlivě primitivní tvary převáděl do módní art decové estetiky.
V rámci Legrainovy tvorby také nelze opomenout jeho přínos modernímu knihvazačství. Jeho obálky vykládané kůží nebo dekorované kovem jsou absolutními mistrovskými díly precizního řemesla a avantgardního myšlení. Škoda, že autor svůj talent nemohl plně rozvinout. Zemřel v roce 1929 na zástavu srdce. Relativné nová publikace od nakladatelství Norma nám ho tak může alespoň komplexně připomenout. A opravdu stojí za to.
Před dvěma týdny jsem si tuto publikaci sám objednal a byl jsem překvapen šíří tvorby tohoto zapomenutého francouzského dekoratéra a designéra nábytku, jehož interiérové solitéry z dvacátých let minulého století, jsou zcela originálními a velmi neortodoxními příklady meziválečného art deca.
Související
-
40 let kýče a elegance. Designérská skupina Memphis slaví výročí svého založení
K připomenutí této významné události připravilo Vitra Design Museum ohlédnutí za jejími experimentálními počiny, které dalekosáhle ovlivnily design přelomu tisíciletí.
-
Kdo si odnese ceny Czech Grand Design 2020? Prohlédněte si přehled nominovaných
Dvacet čtyři tvůrců rozmanitých disciplín od produktového designu přes módní tvorbu až po ilustraci, fotografii a design šperku je nominováno na Czech Grand Design 2020.
-
Svět designu opustila další ikona. Minulý týden zemřel ve věku 89 let Zeev Aram
Zeev Aram byl již několik desetiletí stálicí na britské designérské scéně. Společně se svým obchodem Aram Store a stejnojmennou galerií byl aktivním hráčem v pozadí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
