Neortodoxní příklad meziválečného art deca. Nábytkářský designér a knihvazač Pierre Legrain se konečně dočkal zevrubné monografie

12 fotografií

Po válce v roce 1919 potkal módního návrháře Jacquese Douceta, který podporoval řadu výtvarníků. Legrain pro něj od té doby vytvářel na zakázku nábytek a další umělecké objekty. Během následujících deseti let vytvořil Legrain zcela unikátní soubor prací, především v podobě nábytkových solitérů a knižních vazeb. Kromě toho se také věnoval tvorbě speciálních rámů pro obrazy svých přátel výtvarníků, jako byli Francis Picabia, Tarsila do Amaral a další. Řada z nich visela právě v domě Jacquese Douceta, který si jeho interiér nechal zařídit hned několika mistry pařížského art deca. Vybudoval tak jeden z nejvíce fascinujících meziválečných interiérů v Paříži, ve kterém nechyběly například originály Henri Rousseaua nebo Picassovy Avignonské slečny.

Ukázka z knihy Pierre Legrain: Reliures, Meubles, Cadres; nakladatelství Norma|foto:Adam Štěch,Český rozhlas

Během dvacátých let byl Legrain velmi plodný. Pravidelně vystavoval na každoročních nábytkářských salónech a patřil mezi designérskou elitu. Jeho styl byl ale nezařaditelný. Pracoval s řemeslně zpracovanými přírodními materiály i jejich technickým industriálním vzhledem. Stál mezi art decem a modernismem. Nikdy nenavrhoval pro průmysl a jeho nábytek byl vždy vyráběn jen v jediném unikátním kusu nebo sérii. Některé jeho expresivní solitéry přirovnává tvůrce jeho monografie Laurence Salmon k ostrým hranám českého kubistického nábytku. Legrainovým specifikem byla také inspirace tradičním nábytkem ze střední Afriky. Jeho zdánlivě primitivní tvary převáděl do módní art decové estetiky.

Ukázka z knihy Pierre Legrain: Reliures, Meubles, Cadres; nakladatelství Norma|foto:Adam Štěch,Český rozhlas

V rámci Legrainovy tvorby také nelze opomenout jeho přínos modernímu knihvazačství. Jeho obálky vykládané kůží nebo dekorované kovem jsou absolutními mistrovskými díly precizního řemesla a avantgardního myšlení. Škoda, že autor svůj talent nemohl plně rozvinout. Zemřel v roce 1929 na zástavu srdce. Relativné nová publikace od nakladatelství Norma nám ho tak může alespoň komplexně připomenout. A opravdu stojí za to.

Před dvěma týdny jsem si tuto publikaci sám objednal a byl jsem překvapen šíří tvorby tohoto zapomenutého francouzského dekoratéra a designéra nábytku, jehož interiérové solitéry z dvacátých let minulého století, jsou zcela originálními a velmi neortodoxními příklady meziválečného art deca.