Miluju samotu v rozhlasovém studiu. Odhalení hercovy tváře dokáže tajemství četby zbořit, říká Jiří Vyorálek
K divadlu se dostal na třebíčské základce, tehdy ho totiž fascinovaly ochotnické výkony jeho o deset let starší sestry. Paralelně s tím jej formoval film Limonádový Joe a později také Brno. Herectví tam vystudoval, žil a hrál v něm pětadvacet let. Teď už ovšem skoro deset let působí v pražském Divadle Na zábradlí. S Ondřejem Cihlářem tak ve Vizitce mluvil třeba i o inscenaci tematizující přátelství Voskovce a Wericha.
Zatímco v Divadle Na zábradlí hraje Jiří Vyorálek i v nejnovější inscenaci Discoland tematizující divoká devadesátá léta a sílu lidské paměti, sám má devadesátky spojené hlavně s rockovými kluby a žánrem grunge. Hudbě se se svou kapelou Dr. Vykape věnuje aktivně, vyhovuje mu ovšem role sidemana. Coby autor je totiž vůči sobě velmi kritický. Když kupříkladu jednu dobu neustále poslouchal Franka Zappu, vedlo to k tomu, že na dlouhou dobu odložil kytaru, neboť byl nešťastný, že tak dobrým hudebníkem se nikdy nestane. „Taky mi dlouho trvá, než něco dostanu na papír. A když už se to stane, přijde mi to tak prázdné, že než dojde ke zveřejnění, dojde k vyhození,“ říká.
Cestu k filmu mi otevřel Sedláček
Jako interpret se ovšem Vyorálek cítí výborně. Ve světě filmu rád pracuje například s režisérem Robertem Sedláčkem, hrál v jeho snímku Rodina je základ státu i v Českém století. „Otevřel mi cestu k filmu, pak už jsem jel jako pila,“ mluví o době okolo roku 2010. „Líbí se mi jeho způsob přemýšlení, bere to do hloubky. Pokud je ve formě, dělá se s ním perfektně.“
Čtěte také
Perfektně se ovšem Vyorálkovi spolupracuje i s režisérem a spisovatelem Paolem Sorentinem, jehož povídky Tony Pagoda a jeho přátelé pro Vltavu nedávno načetl. „Sorentino je zázrak, miluju jeho filmy. Když jsem se dostal k jeho románu Všichni mají pravdu, obrazy, které tam vytvořil, mě úplně uhranuly.“ Ačkoliv je Vyorálek exponovaným divadelním a filmovým hercem, práci pro starý dobrý rozhlas miluje. „Mám rád tu samotu ve studiu, když se můžu soustředit jen na text. Strašně rád se tam zavírám. S rozhlasovými projekty je ale teď hodně spojená propagace a focení, což je paradoxní, protože mě na tom baví právě samotný hlas. Odhalení hercovy tváře dokáže sny a tajemství rozhlasové četby zbořit.“
Související
-
Na Discoland přišli i ti, které jinak divadlo příliš nezajímá, říká režisér Petr Erbes
Pro inscenaci Discoland v Divadle Na Zábradlí byla spouštěcím momentem kniha vzpomínek podnikatele Ivana Jonáka. Nejen o ní mluvil režisér ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
-
Divadla pod Palmovkou a Na Zábradlí hledají nové šéfy. Je opravdu ten správný čas na změnu?
Saša Michailidis mluvil o úrovni pražských scén s divadelními publicistkami Marcelou Magdovou a Marií Reslovou.
-
Italská literatura si získává srdce českých čtenářů čím dál víc. Už to není jen Eco a Ferrante
Saša Michailidis mluví s překladatelkou Alicí Flemrovou a Veronikou Chaloupkovou z nakladatelství Argo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
