Devadesátky sledujeme z nečekané perspektivy. Na Discoland přišli i ti, které jinak divadlo příliš nezajímá, říká režisér Petr Erbes

8 fotografií

Po gymnáziu se chtěl Petr Erbes věnovat zvuku, a tak se přihlásil na ČVUT. Později přidal dramaturgii a režii na Katedře alternativního divadla pražské DAMU, přičemž v tomto směru se potatil: Petr Erbes starší je totiž předsedou spolku ochotnického divadla v Poličce, a i syn teď každé léto jezdí s žebřiňákem a autorským divadlem po okolních vesnicích. Se zvukem a divadelními principy experimentuje s kolektivem 8 lidí, který během covidového období přišel se speciální audio procházkou po Starém Městě a nyní se zaměřuje na tematizování mezigeneračních vazeb.

Erbesovou domácí scénou je ovšem od roku 2020 Divadlo Na Zábradlí, kde s Borisem Jedinákem působí jako  autorsko-režijní tým. Jejich aktuální inscenace se obrací do období devadesátých let, které daly vyrůst kontroverzní postavě podnikatele Ivana Jonáka (1956 – 2016) a jeho Discolandu Sylvia. V inscenaci Discoland pak vyšli z výpovědí návštěvníků i bývalých zaměstnanců klubu, které propojili a přetavili v jevištní tvar. K tématu je přivedla Jonákova kniha Sex, disco, revoluce, z níž podle Erbese vychází autor jako zábavný vypravěč.

Inscenace Discoland|foto: KIVA, Divadlo Na zábradlí

„Je to napsané skoro hrabalovským způsobem, ovšem po krátké době se začíná vyjevovat hromada násilí v různých podobách. Projevuje se dominance muže nad ženami, Jonák popisuje svoje sexuální zážitky nebo fantazie, těžko poznat, co je fikce. Stejně těžké je dnes zjistit, jestli běžnými návštěvníky klubu byly i celebrity, anebo jestli to byla jen PR strategie. To téma je dlouhodobě prezentované přes postavu Ivana Jonáka, my se ale na Discoland chtěli podívat z druhé strany, doptat se na něj obyčejných lidí,“ vysvětluje.

Hledám cesty, jak hrát proti hře

Jonákova figura se v inscenaci neobjeví, přesto Erbes zaznamenal, že mezi diváky byli i lidé, které by jinak produkce Divadla Na Zábradlí nezaujala. „Mám radost, že se nám podařilo udělat inscenaci na živé téma, a připadá mi, že na něj nahlížíme z dost nečekané perspektivy. My se nesnažili vykreslit dobu devadesátek, chtěli jsme se podívat hlavně na osudy pamětníků,“ říká s tím, že právě téma paměti a její selektivity jej dlouhodobě zajímá. Na počátku příprav se Erbesovi zdálo, že se pohybuje na neprobádané půdě, kulturních výstupů zpracovávajících devadesátá léta ale kvapem přibývalo. Pocit ukradeného tématu však brzy vystřídal střízlivý náhled: je fajn, že se jednotlivé projekty doplňují.

Čtěte také

Nechte se přenést do období nespoutané zábavy a hlasité hudby. Legendární Discoland po 30 letech znovu otevírá

Petr Erbes ve Vizitce mluvil také o své lásce k hrám, respektive k principu hry jako takové. Je například spoluautorem stolní hry Legionářek (2018), jejíž hráči v jeden moment musí vylézt na nejvyšší bod v místnosti, jinak je v mrazivé Sibiři spolkne medvěd. „V hrách i na divadle mě zajímá princip nabourávání, hledám cesty, jak hrát proti hře, jak pracovat s jejími prasklinami,“ vysvětluje. I proto jej zaujala počítačová gamesa, v níž hráč nemůže porazit systém a jediné, co mu na konci zbývá, je hrát na ulici na harmoniku. Nabourat se ovšem chystá i svůj vlastní autorský systém. S kolegou Jedinákem chtějí opustit dokumentární témata a plánují vytvořit loutkové představení o chlapovi, který spadl do skřetí nory. I to se ale, jak Erbes řekl, v současné geopolitické situaci jeví spíše dokumentárně-politicky.