Devadesátky sledujeme z nečekané perspektivy. Na Discoland přišli i ti, které jinak divadlo příliš nezajímá, říká režisér Petr Erbes
Kniha vzpomínek kontroverzního podnikatele Ivana Jonáka Sex, disco, revoluce byla spouštěcím momentem příprav inscenace Discoland, kterou do Divadla Na Zábradlí připravila autorská dvojice Petr Erbes – Boris Jedinák. Prvně jmenovaný divadelník a také fanoušek her všeho druhu byl hostem Vizitky, v níž s Markétou Kaňkovou mluvil i o tom, proč v létě vezme žebřiňák a s amatérským souborem objede vsi na Vysočině.
Po gymnáziu se chtěl Petr Erbes věnovat zvuku, a tak se přihlásil na ČVUT. Později přidal dramaturgii a režii na Katedře alternativního divadla pražské DAMU, přičemž v tomto směru se potatil: Petr Erbes starší je totiž předsedou spolku ochotnického divadla v Poličce, a i syn teď každé léto jezdí s žebřiňákem a autorským divadlem po okolních vesnicích. Se zvukem a divadelními principy experimentuje s kolektivem 8 lidí, který během covidového období přišel se speciální audio procházkou po Starém Městě a nyní se zaměřuje na tematizování mezigeneračních vazeb.
Erbesovou domácí scénou je ovšem od roku 2020 Divadlo Na Zábradlí, kde s Borisem Jedinákem působí jako autorsko-režijní tým. Jejich aktuální inscenace se obrací do období devadesátých let, které daly vyrůst kontroverzní postavě podnikatele Ivana Jonáka (1956 – 2016) a jeho Discolandu Sylvia. V inscenaci Discoland pak vyšli z výpovědí návštěvníků i bývalých zaměstnanců klubu, které propojili a přetavili v jevištní tvar. K tématu je přivedla Jonákova kniha Sex, disco, revoluce, z níž podle Erbese vychází autor jako zábavný vypravěč.
„Je to napsané skoro hrabalovským způsobem, ovšem po krátké době se začíná vyjevovat hromada násilí v různých podobách. Projevuje se dominance muže nad ženami, Jonák popisuje svoje sexuální zážitky nebo fantazie, těžko poznat, co je fikce. Stejně těžké je dnes zjistit, jestli běžnými návštěvníky klubu byly i celebrity, anebo jestli to byla jen PR strategie. To téma je dlouhodobě prezentované přes postavu Ivana Jonáka, my se ale na Discoland chtěli podívat z druhé strany, doptat se na něj obyčejných lidí,“ vysvětluje.
Hledám cesty, jak hrát proti hře
Jonákova figura se v inscenaci neobjeví, přesto Erbes zaznamenal, že mezi diváky byli i lidé, které by jinak produkce Divadla Na Zábradlí nezaujala. „Mám radost, že se nám podařilo udělat inscenaci na živé téma, a připadá mi, že na něj nahlížíme z dost nečekané perspektivy. My se nesnažili vykreslit dobu devadesátek, chtěli jsme se podívat hlavně na osudy pamětníků,“ říká s tím, že právě téma paměti a její selektivity jej dlouhodobě zajímá. Na počátku příprav se Erbesovi zdálo, že se pohybuje na neprobádané půdě, kulturních výstupů zpracovávajících devadesátá léta ale kvapem přibývalo. Pocit ukradeného tématu však brzy vystřídal střízlivý náhled: je fajn, že se jednotlivé projekty doplňují.
Čtěte také
Petr Erbes ve Vizitce mluvil také o své lásce k hrám, respektive k principu hry jako takové. Je například spoluautorem stolní hry Legionářek (2018), jejíž hráči v jeden moment musí vylézt na nejvyšší bod v místnosti, jinak je v mrazivé Sibiři spolkne medvěd. „V hrách i na divadle mě zajímá princip nabourávání, hledám cesty, jak hrát proti hře, jak pracovat s jejími prasklinami,“ vysvětluje. I proto jej zaujala počítačová gamesa, v níž hráč nemůže porazit systém a jediné, co mu na konci zbývá, je hrát na ulici na harmoniku. Nabourat se ovšem chystá i svůj vlastní autorský systém. S kolegou Jedinákem chtějí opustit dokumentární témata a plánují vytvořit loutkové představení o chlapovi, který spadl do skřetí nory. I to se ale, jak Erbes řekl, v současné geopolitické situaci jeví spíše dokumentárně-politicky.
Související
-
Daniela Špinar se loučí s činohrou Národního divadla: Mnoho povyku pro nic, nebo konec výrazné éry?
Saša Michailidis mluví s publicistkou Janou Soprovou a teatrologem a pedagogem DAMU Janem Jiříkem.
-
Devadesátá léta jsou pro starší nostalgie, pro mladší exotika a bizár, míní publicista
Devadesátky na divadle, v TV nebo ve filmu. Co nám v uměleckém ztvárnění porevolučních let chybí? Saša Michailidis se ptá Jany Machalické a Vojtěcha Ryndy.
-
Divadla pod Palmovkou a Na Zábradlí hledají nové šéfy. Je opravdu ten správný čas na změnu?
Saša Michailidis mluvil o úrovni pražských scén s divadelními publicistkami Marcelou Magdovou a Marií Reslovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.