Miloš Rejchrt: František obnovitel
Dnešnímu dni se říká Zelený čtvrtek. Proč, to jistotou nevědí ani Němci, jejichž Gründonnerstag jsme si do češtiny přeložili doslovně. Jiné jazyky – s výjimkou slovenštiny – čtvrtek na zeleno neobarvily, většinou ho zařazují mezi dny zvláště významné označením „velký“ nebo „svatý“. Anglický název dnešního dne Maundy Thursday pak přímo odkazuje na jednu konkrétní událost z Ježíšova života, neboť v sobě skrývá latinské slovo „mandatum“.
V evangeliu podle Jana Ježíš při poslední večeři svým učedníkům vydal „mandatum novum“, nové přikázání, aby se navzájem milovali, jako on miloval je. Pak jim umyl nohy, a vybídl je, aby napříště umývali nohy jedni druhým a jednali podle jeho příkladu.
Čtěte také
Pouze jedno evangelium ze čtyř zaznamenává tuto scénu, takže zůstala trochu upozaděna. Mytí nohou je v katolické církvi volitelným obřadem, který jen někteří provozují. Jaký je jeho význam, to nanejvýš povolaná autorita vysvětlila těmito slovy:
„Cesty, po kterých se v Ježíšově době chodilo, byly hodně prašné. Když přišli hosté k někomu na návštěvu, tak uvítali, že jim u vchodu domácí otrok umyl nohy. Při poslední večeři svým učedníkům umyl nohy Ježíš. On, Mistr a Pán, jemuž patří všechna moc, se před nimi sklonil jako jejich sluha. Je nám tím řečeno, že ani my se nemáme nad nikoho vyvyšovat, nepodmaňovat si druhé, nýbrž máme jedni druhým sloužit.“
Čtěte také
Tak to na Zelený čtvrtek před třemi lety ve věznici v městě Velletri pověděl papež František, pak poklekl a dvanácti vězňům v umyvadle neboli lavóru, nohy umyl. Začal s touto praxí hned po svém zvolení v roce 2013. Tehdy byl ještě obřad mytí nohou v katolické církvi vyhrazen pouze mužům, ale papež v nápravném zařízení pro mladistvé na periferii Říma umyl nohy i dvěma delikventkám, z nichž jedna byla muslimka.
S výjimkou posledních dvou let, kdy v důsledku antiepidemických opatření musel papež své pravidelné návštěvy věznic či uprchlických táborů vynechat, mohli diváci na celém světě na Zelený čtvrtek sledovat, jak klečící papež umývá nohy trestanců a uprchlíků. Zvláště záběr, kde náměstek Kristův líbá potetovanou bosou nohu ve vykasaných džínách, měl velký úspěch.
Jak by ne, však se biskupu římskému Františkovi povedl malý zázrak: vynesl prastarý rituál z uzavřeného církevního prostředí do dnešního světa a svět to zaujalo.
Čtěte také
Službu, kterou si měli prokazovat Ježíšovi učedníci mezi sebou, rozšířil papež na všechny lidi, i na nekřesťany. Slovem i gestem předal dobrou zprávu neboli evangelium, že Bůh se nás lidí neštítí a nabízí nám svou lásku. A jak řekl při jiné příležitosti, to je důvod, abychom ani my lásku nikdy nevzdávali, i když tak často selháváme, hřešíme a všelijak se proviňujeme.
Papež František odvážně inovoval nejen rituál umývání nohou, ale i samo Ježíšovo nové přikázání. Na Zelený čtvrtek se tak můžeme povzbudit, že i v dnešním unaveném a uvadajícím křesťanstvu se občas něco nadějně zazelená.
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Benjamin Klička: Slečna z kiosku. O nástrahách dospělého života
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


