Miloš Rejchrt: František obnovitel

14. duben 2022

Dnešnímu dni se říká Zelený čtvrtek. Proč, to jistotou nevědí ani Němci, jejichž Gründonnerstag jsme si do češtiny přeložili doslovně. Jiné jazyky – s výjimkou slovenštiny – čtvrtek na zeleno neobarvily, většinou ho zařazují mezi dny zvláště významné označením „velký“ nebo „svatý“. Anglický název dnešního dne Maundy Thursday  pak přímo odkazuje na jednu konkrétní událost z Ježíšova života, neboť v sobě skrývá latinské slovo „mandatum“.

V evangeliu podle Jana Ježíš při poslední večeři svým učedníkům vydal „mandatum novum“, nové přikázání, aby se navzájem milovali, jako on miloval je. Pak jim umyl nohy, a vybídl je, aby napříště umývali nohy jedni druhým a jednali podle jeho příkladu.

Čtěte také

Pouze jedno evangelium ze čtyř zaznamenává tuto scénu, takže zůstala trochu upozaděna. Mytí nohou je v katolické církvi volitelným obřadem, který jen někteří provozují. Jaký je jeho význam, to nanejvýš povolaná autorita vysvětlila těmito slovy:

„Cesty, po kterých se v Ježíšově době chodilo, byly hodně prašné. Když přišli hosté k někomu na návštěvu, tak uvítali, že jim u vchodu domácí otrok umyl nohy. Při poslední večeři svým učedníkům umyl nohy Ježíš. On, Mistr a Pán, jemuž patří všechna moc, se před nimi sklonil jako jejich sluha. Je nám tím řečeno, že ani my se nemáme nad nikoho vyvyšovat, nepodmaňovat si druhé, nýbrž máme jedni druhým sloužit.“

Čtěte také

Tak to na Zelený čtvrtek před třemi lety ve věznici v městě Velletri pověděl papež František, pak poklekl a dvanácti vězňům v umyvadle neboli lavóru, nohy umyl. Začal s touto praxí hned po svém zvolení v roce 2013. Tehdy byl ještě obřad mytí nohou v katolické církvi vyhrazen pouze mužům, ale papež v nápravném zařízení pro mladistvé na periferii Říma umyl nohy i dvěma delikventkám, z nichž jedna byla muslimka.

S výjimkou posledních dvou let, kdy v důsledku antiepidemických opatření musel papež své pravidelné návštěvy věznic či uprchlických táborů vynechat, mohli diváci na celém světě na Zelený čtvrtek sledovat, jak klečící papež umývá nohy trestanců a uprchlíků. Zvláště záběr, kde náměstek Kristův líbá potetovanou bosou nohu ve vykasaných džínách, měl velký úspěch.

Jak by ne, však se biskupu římskému Františkovi povedl malý zázrak: vynesl prastarý rituál z uzavřeného církevního prostředí do dnešního světa a svět to zaujalo.

Čtěte také

Službu, kterou si měli prokazovat Ježíšovi učedníci mezi sebou, rozšířil papež na všechny lidi, i na nekřesťany. Slovem i gestem předal dobrou zprávu neboli evangelium, že Bůh se nás lidí neštítí a nabízí nám svou lásku. A jak řekl při jiné příležitosti, to je důvod, abychom ani my lásku nikdy nevzdávali, i když tak často selháváme, hřešíme a všelijak se proviňujeme.

Papež František odvážně inovoval nejen rituál umývání nohou, ale i samo Ježíšovo nové přikázání. Na Zelený čtvrtek se tak můžeme povzbudit, že i v dnešním unaveném a uvadajícím křesťanstvu se občas něco nadějně zazelená.

autor: Miloš Rejchrt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?