Míjení

18. březen 2013

Jiří Adámek

Obraz neporozumění. První z originálních zvukových etud Manželské minutky. V režii autora účinkují Vendula Štíchová a Pavol Smolárik.

(Celé se nese v jazzovém rytmu. ONA nejprve „rozjezd“, přechází od mluvních intonací k zřetelné rytmizaci. Jednoznačně jazzový rytmus vznikne, když se přidá ON s „basovými“ přiznávkami; jeho repliky jsou přesně melodizované a rytmizované.)

ONA: Co proti mně máš?
Co proti mně máš?
Co proti mně máš Nechápu Co proti mně máš?
Nechápu Co proti mně máš Já nechápu Co proti mně máš?
Já nechápu Co proti mně máš Myslíš že jsem slepá Já nechápu Co proti mně máš?
Já nechápu Co proti mně máš Myslíš že jsem slepá nebo co Já nechápu Co proti mně máš?
Co proti mně prosím tě proti mně máš Nechápu co proti mně máš?
Já nechápu Co proti mně máš Myslíš že jsem slepá nebo co nebo co nebo co?
Protivo protivná
Protivo protivná Proti mě prosím tě máš?
Proč?
Já nechápu co proti mně prosím tě protivo protivná máš Nechápu proti mně máš nechápu Protivo protivná Myslíš že jsem slepá nebo co? Nebo co nebo co nebo co?

(Nadále varíruje předchozí text, čím dál větší důraz na hudební zpracování než na obsah slov.)

ON: (po Jejích několika prvních replikách se přidá – melodie a synkopický rytmus.)
Já ti
Já ti nerozumím
Vážně nerozumím
Vůbec
Nerozumím vůbec
Vážně vůbec
atd.

ONA: (ukončuje.) A nezavděčíš se a nezavděčíš.

ON: (ukončuje.) Vůbec.


Osoby a obsazení:
Ona: Vendula Štíchová
On: Pavol Smolárik

Autor a režie: Jiří Adámek
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvuková a hudební spolupráce: Ladislav Železný
Produkce: Iveta Tomášková, Radka Tučková


>> Zpět na hlasování

autoři: Klára Novotná , Jiří Adámek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.