Michel de Montaigne: O svědomí. Esej proti útrpnému právu

Montaigneovo rozsáhlé esejistické dílo (1588) sehrálo významnou roli ve vývoji literárního ztvárnění subjektivity. Veškeré úvahy o morálních a jiných problémech jsou podány ve formě autorova ryze osobního hledání odpovědí na podstatné otázky života. Do původních příkladů, vypisovaných převážně z antických myslitelů (Seneca, Plutarchos, Cicero aj.) navíc pronikají doklady-exempla z Montaignova osobního života. Často až překvapivě se přechází od abstraktnosti filozofických úvah k barvitosti líčení osobního příkladu. V celkovém souboru úvah je tak postupně utvářen obraz autora a jeho názoru na svět.

Postupem výkladu, v němž jsou obecně uznávané pravdy prověřovány lidským poznáním, se Montaignovy Eseje staly jedním z pilířů novověkého antidogmatismu. Kapitola s názvem O svědomí čerpá svoje téma z Plutarchových Děl o mravnosti, která Montaigne nadšeně čítal v překladu z roku 1572. Lze se tedy domnívat, že kapitola vznikla roku 1573 nebo o málo později. Druhým pramenem byla nepochybně autorova zkušenost z právního a soudního působení v Bordeaux.

V Montaigneově době zůstává tento protest proti útrpnému právu, inspirovaný lidskostí i zdravým rozumem, naprostou výjimkou. Teprve věk osvícenský přinesl v 18. století protesty Montesquieuovy či Voltairovy. Úředně bylo ve Francii soudně-procedurální mučení zrušeno teprve 9. října 1789.