Mezi inženýry se cítím jako básník, mezi básníky jako technokrat, říká Tomáš Tichák. V Olomouci dělal absurdní divadlo, dnes vydává Listy
„Zatěžovalo nás to, pořád jsme o tom museli mluvit. My jsme ale jen chtěli dělat divadlo, hrát hudbu a studovat obor, který jsme si vybrali,“ vzpomíná olomoucký dramatik, novinář, vydavatel a vystudovaný elektroinženýr Tomáš Tichák na dobu, kdy se o jeho dramatickou tvorbu zajímala policie. Ve Vizitce s Alešem Spurným ale mluvil třeba i o vedení Hanáckých novin po roce 1990.
Divadelní hru napsal s kamarádem už v deváté třídě. Pořádal cimrmanologické přednášky, zkoušel, co z jeho satirické a ironické reflexe světa publikum a hlavně tehdejší režim zvládne. Možná i studium Vysokého učení technického v Brně přispělo k metaforám a dialogům těžícím z terminologie kvantové fyziky a teorie relativity v jeho textech. Inspiračním zdrojem mu tehdy byla patafyzika Alfreda Jarryho, styl ovlivnily hry Václava Havla i Divadla Járy Cimrmana. „Hráli jsme pro omezený počet lidí a naše inscenace hned po premiéře dost často zakázali,“ odpovídá host vltavské Vizitky, někdejší dramatik, publicista a dnešní vydavatel Tomáš Tichák na dotaz ohledně diváckého zásahu.
Přijdou dva myslivci do divadla
Jeho jméno je spojené se svobodomyslnou scénou sedmdesátých a osmdesátých let nejen v Olomouci, ale i v Brně a v Praze. Přestože Hanácké premiérové divadlo Bernardýn nebylo tajným projektem, kdosi Ticháka a jeho kamarády udal. Kvůli divadlu ho podmíněně vyloučili z vysoké školy, přátelé, kteří zůstali na univerzitě v Olomouci, pak dostudovat nesměli vůbec. „Souviselo to taky s tím, že jsem se stýkal s disidenty, přepisovali a šířili jsme samizdat a exilové noviny,“ vysvětluje Tichák důvody zájmu Státní tajné bezpečnosti.
Čtěte také
„Jednoho dne jsem přišel na přednášku z marxistické filozofie, kterou zkoušející podmínil zápočet, a za všeobecného rozruchu tam přijela policie, která mě pak nutila ke spolupráci. To bylo poprvé. V Brně pak se zase na jedno představení na kolejích Vysoké školy zemědělské dostavili dva členové StB převlečení za myslivce. Celou hru si natočili, přepsali, odvezli mě a pak mi ji pět hodin četli a chtěli, abych jim slovo od slova vysvětlil, co jsem tím myslel.“
Kvůli postojům rodičů, kteří se netajili odporem k příchodu spřátelených armád v roce 1968, nemohl studovat školu podle své volby. Učil se v Tesle Litovel, pak přešel na elektrotechnickou průmyslovku. Lehkou rozpolcenost ze života mezi cívkami a poezií vnímá dodnes. „Mezi inženýry se cítím jako básník, mezi básníky jako technokrat. Ale ono to není na škodu, aspoň můžete říct, že nejste fachidiot, o lecčems něco víte a nikde se nevytahujete.“
Ve Vizitce mluvil Tichák o svém přátelství s polonistou, básníkem a publicistou Václavem Burianem, s nímž založil nakladatelství, o tom, jak se v 90. letech stal šéfredaktorem Hanáckých novin a hledal rovnováhu mezi podnikáním a novinařinou, a taky o tom, jak už devatenáct let v Olomouci spoluvydává kulturní a společenský dvouměsíčník Listy s padesátiletou tradicí. „My Listy znali jako exilový časopis, i po roce 1989 ale měly nadhled, vycházely tam čtivé texty, které se ani s odstupem času nezdály naivní, rád jsem je kupoval,“ konstatuje s tím, že ho v té době vůbec nenapadlo, že by časopis jednou mohl sám vydávat. V aktuálním redakčním okruhu jsou autoři jako Petr Borkovec, Václav Jamek, Alena Wagnerová, Alena Zemančíková či fotograf Jindřich Štreit.
Související
-
Jan Jeništa: Václav Burian bral přítomnost polské kultury v Olomouci jako něco zcela přirozeného
Překládá polskou poezii i prózu, vyučuje polskou filologii na Univerzitě Palackého a snaží se pokračovat v díle olomouckého polonisty, publicisty a básníka Václava Buriana
-
BáSnění Josefa Jařaba. Václav Burian: Dokud
Amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel Josef Jařab vybírá inspirativní texty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.