Měli jsme lidi lépe připravit na rozpad Československa, vzpomíná Ludmila Rakušanová na léta se Svobodnou Evropou

5. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lída Rakušanová

Říká, že jediný a pravý domov je ve vzpomínkách, a snad i proto nedávno vydala vzpomínkovou knihu s názvem Svobodná v Evropě. Hlas novinářky Ludmily Rakušanové se téměř dvacet let ozýval ze stanice Svobodná Evropa, na Vltavu do pořadu Vizitka ji pozval Tomáš Pilát. Mluvili spolu nejen o letech v emigraci, ale třeba i o její lásce k divadlu.

Do německého exilu odešla Ludmila Rakušanová po okupaci v roce 1968 a dnes žije střídavě v Praze a v Německu. Na chalupě v Bavorském lese tráví i koronavirovou pandemii a přesně pětačtyřicet let od svého nástupu do Rádia Svobodná Evropa, který se datuje listopadem roku 1975, vydává svou vzpomínkovou knížku Svobodná v Evropě. Jeden z medailonků věnovala i Karlu Krylovi, jehož písničku Veličenstvo kat si nechala během rozhovoru pustit. V premiéře ji Kryla slyšela zpívat o přestávce jedné konference o Sovětském svazu.

Zleva: Milan Schulz, Lída Rakušanová, Karel Moudrý a Karel Kryl

Rakušanová v knize píše o lidech kolem ní, o práci, již Svobodná Evropa odváděla, i o společenské situaci včetně komplikovaných vztahů mezi Čechy a Slováky nejen v době rozpadu federace. „Tématu česko-slovenských vztahů jsme se tehdy měli věnovat víc, měli jsme lidi lépe na rozchod připravit. Spousta lidí na české straně pak byla překvapená, co se to vlastně stalo. Ale dnešním pohledem viděno si myslím, že Slováci udělali dobře, protože teď jsou na tom lépe než my,” domnívá se. Jak ve Vizitce dodala, svého angažmá ve Svobodné Evropě nikdy nelitovala, až do roku 1989 měla pocit, že její práce má smysl.

Seděl u stolu a styděl se, že má úspěch

Osudem paní Rakušanové se sice stala novinařina, v jejím dětství a dospívání ale hrálo velkou roli divadlo. „Otec dělal v Jihočeském divadle, chodila jsem tam do lóže na všechna představení a dokonce dělala statistku ve Snu noci svatojánské. Říkala jsem si, že bych se ráda stala herečkou, ale vzdala jsem to, protože nemám hudební sluch a neumím zpívat,” usmívá se.

Lída Rakušanová s Václavem Havlem

S tehdejším divadelním souborem nacvičila Havlovu Zahradní slavnost, s níž se mladí amatérští herci dostali až na slavnou přehlídku Jiráskův Hronov. Na festivalu obdrželi cenu a za odměnu si mohli zahrát v Divadle Na zábradlí, kde se Rakušanová poprvé potkala s Václavem Havlem. „Dívala jsem se na něj ze tří metrů. On tam seděl u stolu a styděl se, že má úspěch,“ vzpomíná.

Z knihy Lídy Rakušanové Svobodná v Evropě

Herectví se jí ale přeci jen do života hodilo, hlasovou průpravu využila při rozhlasové práci a také při spolupráci s filmem. Několikrát totiž dabovala sebe samu, svůj legendární hlas. Říkala tomu, že „hraje z rádia hlas“. K dobru dala i historku o oceněném snímku Kolja, kde se její hlas taktéž na moment objevil. V jedné diskusi jí totiž zahraniční moderátorka neznalá věci nadšeně konfrontovala s tím, že je přeci oscarovou držitelkou.

Spustit audio

Související