Mefisto a jeho šoubyznys

Vždycky mě například fascinovalo, jak v naší mateřštině pozitivní slovo „zábava“ („zábavný“) souvisí s takřka totožným, významově však opačným pojmem „zabavit“ (ve smyslu „ukrást“).

Za minulého režimu se jednomu takovému olbřímímu zlodějskému aktu, s nímž se vyrovnáváme dodnes, říkalo „znárodnit“ (útlocitný prezident Beneš tu chystanou zlodějnu po sovětském vzoru eufemisticky nazýval „zveřejnit“).

Je však „zábava“ („zabavit koho“) opravdu tak v principu odlišná od významu „zábava“ - „zabavit komu“? Anebo nám tu jazyk naznačuje utajenou vnitřní souvislost obou významových protikladů? Není tedy ten, kdo provozuje příjemnou „zábavu“, tedy „bavič“, zároveň v jistém smyslu „zabavovatel“, česky „zloděj“? Nezcizuje nám něco cenného, co bylo jen a jen naše?

V jistých chvílích, říkal jsem si, to tak opravdu vypadá, zvláště u bezduchých poloh zábavy v našich médiích, kdy nám – kromě koncesionářských poplatků – taková „zábava“ opravdu krade to nejcennější, co máme – čas. (Jenže co naděláme, když tatáž mateřština nám nabízí, že do tohoto chomoutu lezeme dobrovolně: vyhledáváme „kratochvíli“ přece proto, že chceme zabít čas, tedy „krátit chvíli“).

A co jiného dělá už půltisíciletí každý Mefistofeles (obecně Duch zla), který usiluje o Faustovu (obecně: naši) duši, o naše svědomí a o naše (sebe)zapomnění? No přece – připraví nám pravé hody zábavy: u Goetha je prvním prostředím, kam po podpisu smlouvy Mefisto zavede svou oběť, kabaret zvaný Auerbachův sklep.

Mefisto tu po několika kupletech „zabaví“ Fausta tím, že perzifluje Kristovy zázraky s vínem a s napojením žíznících hostů: navrtá lavici před každým z místních pijáků, a obřad napojení i opojení může začít. Mefisto jako potulný kejklíř to jistě nedělá poprvé.

Když ani to Fausta „nezabaví“ – použije další osvědčenou strategii: kdykoli je čert v úzkých, nastrčí ženu (u Goetha Markétu, u jeho kolegy Grabbeho Donnu Annu, u Calderona Justinu).

A když Fausta přes čertovo úsilí hryže dál svědomí kvůli opuštěné Markétce, nasadí čert silnější kalibr: snaží se ho opět „rozptýlit“ (další příznačně dvojznačné slovo: vzpomeňme na „háje rozptylu“). A to erotickými orgiemi, jakousi rozpoutanou sexuální spartakiádou, zvanou Valpuržina noc.

Ve všech těchto případech jde pořád o jedno a totéž: zábava nás má zbavit (ve smyslu zcizit nám) svědomí. Řečeno s Janem Patočkou, zbavit nás péče o duši.