Martina Rasch

Teatroložka britského původu vypráví o své cestě do Československa v šedesátých letech, o tom, jak ji okouzlila tehdejší československá divadelní scéna.

Párkrát do roka přijíždí do rodné Ostravy, jinak žije v kanadském Edmontonu. Má zkušenost umělkyně i pedagožky ze tří kontinentů a nově vydala album Vertikální krajiny.

 Jak přestála barokní hudba dobu, kdy se prakticky nehrála? A nakolik se dá stará hudba hrát nově? Ptá se Karolína Koubová.

Jak spolu se svými kolegy přemýšlí o programu festivalu, aby zaujal návštěvníky různých věkových kategorií? Ptá se Renáta Spisarová.

Je rozkročený na třech nohách: terapeutické, performerské a lektorské. Sám taky vypráví příběhy naživo, improvizuje na jevišti s Paleťáky a slamuje.

Její hraný debut ocenili diváci v Cannes dlouhým potleskem ve stoje. Základ poetické road movie po Itálii o svobodě a až agresivní touze začít konečně žít je autentický. 

Překládá zatím divadelní texty. Za překlad hry Ropa britské dramatičky Elly Hickson získala Cenu Evalda Schorma. Vedle anglofonní literatury studuje dramaturgii na DAMU.

Deset let hrála v Národním divadle, pak se její domovskou scénou stal komorní Činoherní klub. „To, že mi Láďa Smoček hodil lano, mě zachránilo,“ říká ve Vizitce.

Úspěšná česká videohra se odehrává ve středověku, ale dobové hudby je v ní minimum. „Hru děláte pro současného hráče a je třeba mluvit jazykem, kterému rozumí,“ říká. 

Jeho první sólový film Sbormistr je volně inspirovaný kauzou kolem Bambini di Praga. Rád by ale, aby měl obecnější platnost.