Martina Rasch

Je jedním z nejvýraznější scénografů mladé generace. Jeho práce rezonují v Národním divadle v Praze nebo v Národních divadlech v Brně a Ostravě.

Ztvárnil titulní roli v premiéře opery Pavla Haase Šarlatán v režii Ondřeje Havelky. Ve Vizitce mluví o tom, jaké to je mít hlavní roli v díle, které není svázáno tradicí.

Česko ho vždy přitahovalo. Přijel sem po studiích herectví v Torontu učit angličtinu. Poznával divadelní scénu a osudným se mu staly nezávislé projekty.

Nejprve byla asistentkou režie. Z této profese se vyprofilovaly další, třeba koordinátor intimity i castingový režisér. „Když hledám herce, dívám se po filmových typech.”

Je první laureátkou Ceny literární kritiky za prózu. Ve svém románu Narušení děje uvažuje hlavně nad tím, co v našem životě znamenají příběhy.

Ve své tvorbě řeší transgenerační přenos traumatu. Je tomu tak i v její poslední sbírce Všude pak viděla husy. „Od mala jsem poslouchala příběhy o zmizelých příbuzných.“

Na sítích tráví kvůli výzkumům spoustu času. „I kdyby byly algoritmy sociálních platforem, tedy toho, jak fungují, veřejné, stejně bychom jim nerozuměli,“ říká ve Vizitce.

Legendární časopis slaví čtyřicet let. Vede ho od začátku devadesátých let. K narozeninám si redakce nadělila novou knižní řadu, která představí nejrůznější osobnosti.

Ve filmech Rok vdovy i Amerikánka má velké role. Osvěta je pro ni jedním z významů umění. „Na počtu diváků nezáleží. Důležité je něco sdělit. Pravdivost divák pozná.“

Umělecké Studio Bubec funguje čtvrt století. Založil ho v Praze – Řeporyjích a je největší svého druhu ve střední Evropě. Základní vizí je tvořit, propojovat a vzdělávat.