Má vlast v proměnách času. Jako hudba i jako symbol
Řadu památných snímků Smetanovy Mé vlasti připomenou pondělní Reflexe na státní svátek 28. října. Má vlast se tento den hraje tradičně ve Smetanově síni obecního domu, protože právě zde byly podepsány všechny důležité dokumenty spojené se vznikem První republiky v roce 1918. Poslechněte si pořad Reflexe: Hudba! v pondělí 28. října od 13:00.
V hudebních ukázkách ale připomeneme různé snímky, včetně těch z Pražského jara, díky kterému máme zcela mimořádnou tradici v interpretaci této skladby. V domácích ukázkách se budeme pohybovat v rozmezí let 1929, kdy Talich natočil vůbec První Mou vlast, až po rok 2014, kdy Pražské jaro naposledy zahájil Jiří Bělohlávek.
Z domácích připomeneme a další dva stěžejní nahrávky Václava Talicha z let 1939 a 1954. A ze světových oba americké snímky, které natočil Rafael Kubelík. Od něj vede cesta k dirigentovi Danielu Barenboimovi, který se Mé vlasti věnoval v roce 2017.
Připomeneme i poslední Pražské jaro, kdy v tomto díle vystoupili Bamberští symfonikové, tedy orchestr založený po válce mimo jiné z Němců nuceně vystěhovaných z Prahy a z pohraničí. Mezinárodní ohlas a symbolické poselství jsou u této skladby stejně důležité, jako její vlastenecké jádro. Slavíme den odtržení od Rakouska, ale Vídeňští filharmonikové umějí Vltavu skvěle, jak bude patrné ze závěrečné Karajanovy nahrávky.
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Zvony novoroční. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Špatná čeština a nesmysly v éteru. Vysílačka Vltava šířila v srpnu 1968 bludy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
