Luigi Da Porto: Julie a Romeo

2. prosinec 2007

Schůzky s literaturou

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Zlatým věkem italské renesanční novely je čtrnácté a patnácté století: na přelomu těchto dvou věků žil autor novely Julie a Romeo, básník a prozaik Luigi da Porto (1485-1529). Námět lásky dvou nešťastných milenců převzal da Porto z Masucciova (mazučova) souboru Novellino (1476), v němž je nedoručený dopis příčinou smrti dvou milenců. Novela se pak v jemnějších parafrázích Luigiho da Porto a Mattea Bandella prostřednictvím francouzského a anglického překladu stala inspiračním zdrojem slavné tragédie Shakespearovy. Da Porto látku rozvedl, přidal nové motivy (zdánlivou smrt, rivalitu dvou rodů), děj lokalizoval do Verony na počátek 14. stol., změnil lidová jména a z Dantova Očistce převzal jména soupeřících rodů. Vyprávění ve vší prostotě hned na začátku zachycuje tragické napětí v tom, jak připomíná "překruté nepřátelství", jež "vládlo" mezi oběma rody.

Zlatým věkem italské renesanční novely je čtrnácté a patnácté století: na přelomu těchto dvou věků žil autor novely Julie a Romeo, básník a prozaik Luigi da Porto (1485-1529), velitel oddílu benátské jízdy, přítel spisovatelů Mattea Bandella a Pietra Bemba. Když byl da Porto za války Cambraiské ligy s Benátkami těžce raněn, začal se od roku 1511 cele věnovat literatuře. Proslavil se novelou o lásce Romea a Giulietty, vydanou nejprve bez vročení (patrně 1524) u Bendoniho v Benátkách pod názvem Nově objevený příběh o dvou vznešených milencích (2. vyd. posmrtně 1535).

Námět lásky dvou nešťastných milenců převzal da Porto z Masucciova souboru Novellino (1476), v němž je nedoručený dopis příčinou smrti milenců Mariotta a Gianozzy. Novela se pak v jemnějších parafrázích Luigiho da Porto a Mattea Bandella prostřednictvím francouzského (z pera Pierra Boaistuaua) a anglického překladu (epická báseň Arthura Brooka) stala inspiračním zdrojem slavné tragédie Shakespearovy. Da Porto látku rozvedl, přidal nové motivy (zdánlivou smrt, rivalitu dvou rodů), děj lokalizoval do Verony na počátek 14. stol., změnil lidová jména a z Dantova Očistce převzal jména soupeřících rodů.

Nedoručený dopis je příčinou zmaru a mládí a krásy Julie a Romea a celý děj je ovládán krutostí neúprosného osudu. Vyprávění ve vší prostotě hned na začátku zachycuje tragické napětí v tom, jak připomíná "překruté nepřátelství", jež "vládlo" mezi oběma rody. Novela končí slovy bědujícími nad úpadkem doby: "Jak ubozí jsou milenci nynější doby, kteří i kdyby ženě dlouho a věrně sloužili a třebas i život pro ni obětovali, nemají nejmenší naděje, že by si též ona přála zemřít s nimi, protože mnoho dnešních žen necení muže jinak než podle toho, jak štědře vychází vstříc jejich přáním."

Da Porto není jen autorem proslulé novely: psal kromě toho petrarkovskou milostnou poezii (Rime, 1539) a zanechal sedmdesát dopisů, v nichž poutavě vypravoval o prožitých válečných příhodách (Historické dopisy, 1857). Z překladu Adolfa Felixe (Italské renesanční novely, 1967) připravil Miroslav Stuchl. Režie Aleš Vrzák.