Lucie Faulerová: Ani člověka

Takřka fenomenologická povídka, v níž „reálné a skutečné nejsou synonyma“, zkoumá zjevovanou skutečnost i podstatu slov, která s lehkostí vypouštíme z úst. Opravdu víme, co znamená, když říkáme: jsme jedno tělo, jedna duše? Opravdu víme, co znamená, když říkáme: bez tebe nejsem nic?

Bytí ve zříceném světě

Jednoho dne Nina přestane přicházet a odcházet, místo toho se začne zjevovat a mizet. „Trvalo nám skoro půl roku, než jsme zjistili, že neexistuju,“ vypráví Nina. Od té chvíle se významy slov promění a dřívější jistoty a sliby blednou jako noc před úsvitem. Výsostně literární téma je však zpracováno neobyčejně životně a dramaticky. To, co se odbývá uvnitř, je skutečnější než to, čeho se můžeme dotknout. Sugesce může být stejně dokonalá jako báseň, v tomto případě text amerického básníka a romanopisce Stephena Cranea Kdyby se širý svět zřítil.

Čtěte také

Stephen Crane: Rudý odznak odvahy. Epizoda z americké občanské války

Vystudovaná bohemistka Lucie Faulerová (1989) povídku psala ve věku 28 let, kdy Crane zemřel na tuberkulózu. Ve stejném roce jí vyšla románová prvotina Lapači prachu, za niž byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a cenu Magnesia Litera 2018 a jež byla přeložena do španělštiny. V předchozím ročníku získala Magnesii Literu za knihu Brnox: Průvodce brněnským Bronxem, na níž se autorsky podílela s Kateřinou Šedou a Alešem Palánem. Nyní nakladatelství Torst vydalo její druhý psychologický román Smrtholka.