Lubomír Martínek: Mluvené slovo a jiné eseje

Zkušenost exilu a s ní úzce spjaté poznatky a prožitky hledání identity – životní, sociální, jazykové apod., schopnost či neschopnost zakotvení v určitém prostředí, představují hlavní témata Martínkovy dnes už značně rozsáhlé románové i esejistické tvorby. Z ní tentokrát do vltavského vysílání vybíráme:

Mluvené slovo

Zamyšlení nad mluveným slovem, nad promluvami a rozmluvami, nad korektností a přemrštěným ostychem dneška i nad rozhlasem jako hlavním médiem mluveného slova.

Filozof na trůně

Zamyšlení nad odvěkým tématem naší civilizace: nad vztahem člověka k moci, nad zasahováním státní moci do životů lidí, nad politikou jakožto „bezpečným útočištěm gangsterů na útěku před zákonem“.

Život ideje

O autorově kritickém vztahu k surrealismu a k autorům se surrealismem spojovaným (např. k Markýzi de Sade).

Slovo do pranice

O postavení kultury v postmoderním světě a o tom, jak nteligentním lidem v dnešním chaosu pomáhá četba knih. „Znejistění, neklid, zmnožení pohledů, obohacení cizími zkušenostmi a neznámými melodiemi jsou to nejmenší, co knihy svým čtenářům přinášejí. Výsledkem nemůže být nic jiného než schopnost orientovat se ve stále přelidněnějším světě.“

Jiná civilizace

Úvaha nad historií a současností Ruska. Patří Rusko do Evropy, nebo do Asie? Jaký je vztah Rusů k minulosti a jaké rysy vykazuje ruská mentalita? Lubomír Martínek se zařazuje k mnoha vynikajícím esejistům a spisovatelům, kteří se Ruskem ve svém díle zabývali: připomeňme např. francouzského markýze Astolpha de Custine a jeho Dopisy z Ruska, André Gida, texty Jiřího Weila, Arthura Koestlera nebo Varlama Šalamova.