Logika
Martin Osif
Minutová hra z posluchačské soutěže.
NOVINÁŘ: A na závěr našeho rozhovoru bych měl ještě jednu poslední otázku. Když třeba pojedu po silnici v lese a srazím divočáka nebo srnu, kdo mi po srážce s tím zvířetem zaplatí škodu na autě?
MYSLIVEC: No kdo… Nikdo! Divočák, srna a tak dále jsou divoká zvířata, že jo, a divoká zvířata, jak známo, nikomu nepatří, prostě nemají majitele jako kráva nebo pes. Tam je to jasný, škodu zaplatí majitel, ale u divoce žijících zvířat? To by moh zaplatit tak akorát Bůh.
NOVINÁŘ: Takže když srazím a tím pádem tou srážkou usmrtím dejme tomu divočáka, tak si ho pak můžu naložit do auta a udělat si doma kančí hody?
MYSLIVEC: No počkejte, to zas ne. Toho divočáka musíte odevzdat mysliveckýmu spolku, protože mu patří.
NOVINÁŘ: Ale vždyť jste před chvílí říkal, že ten divočák nikomu nepatří.
MYSLIVEC: No to jo, to nepatří.
NOVINÁŘ: A teď mi tvrdíte, že patří mysliveckému spolku.
MYSLIVEC: (důrazně) To teda patří.
NOVINÁŘ: Nezlobte se na mě, ale já tomu vůbec nerozumím.
MYSLIVEC: (nejistě) No… (ještě důrazněji) Protože jste úplně blbej.
Osoby a obsazení:
Novinář: Petr Lněnička
Myslivec: Miroslav Táborský
Autor: Martin Osif
Režie: Dimitrij Dudík
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Radek Veselý
Zvuková spolupráce: Tomáš Pergl
Produkce: Radka Tučková
Nejposlouchanější
-
Helena Albertová: Nelaskavé hry. Nejen náhoda svede hrdiny tragikomedie do zchátralé restaurace
-
Mario Vargas Llosa: Pantaleón a jeho ženská rota. Satira o dokonalém nevěstinci v armádních službách
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.