Lékař své cti
Barokní drama, jež nám mluví do duše Čeští diváci mají v posledních letech štěstí, že mu nejmagičtějšího z barokních dramatiků - Pedra Calderóna de la Barca - přibližují režiséři mající pochopení nejen pro sofistikovanou poetiku tohoto španělského autora, ale také pro duchovní obsah jeho děl: Jan Nebeský, František Derfler, Hana Burešová... Poslední zmíněná sáhla po jeho dramatu dokonce již potřetí. Zatímco ale v Zázračném mágu (Národní divadlo, 1995) a ve Znamení kříže (Městské divadlo Brno, 2005) je duchovní, tj. křesťanská intence i výslovně tematizována, ve hře Lékař své cti, kterou Divadlo v Dlouhé uvedlo v dubnu v české premiéře, je spíše jen kritériem, jímž by měl divák poměřovat (zlo)činy hrdinů.
Většině českých diváků je výchozí báze takového poměřování lhostejná, příběh a jeho podání jsou ale natolik strhující, že ke katarzi mohou dospět i bez ní. Hrdina hry Don Gutierre připomíná Othella. Má krásnou ženu Mencíi, která sice kdysi pocítila náklonnost k princi Enriquovi, když se ale princ po náhodném zranění ocitá v domě Gutierrových, odmítá jeho plamenná vyznání. Věrnost svému muži zachová i později, když se Enrique snaží využít jeho nepřítomnosti a svést ji. Hra svádějícího a sváděné je pastvou pro divákovy oči a uši.
Miloslav König v roli prince hojně využívá stylizovaných pohybů a gest, v nichž se mísí grácie s narcistní marnivostí. Z výrazových prostředků Heleny Dvořákové čiší Mencíina čistota i její boj s někdejším citem. Herci ve všech rolích bravurně zvládají Calderónovy verše a také ve svém fyzickém projevu nacházejí pod režisérčiným vedením přesnou míru mezi stylizací a smyslem pro střízlivost a uměřenost. Expresivita se do inscenace dostává především scénografií Martina Černého, kostýmy Hany Fischerové a hudbou Vladimíra Franze.
Vraťme se však k hlavnímu hrdinovi. Don Gutierre nemá Jaga po boku, ale v duši. Tím Jagem je "čest". Kategorie, jež - jako ostatně všechny rozumové konstrukty - může racionalizovat i ryze iracionální pohnutky. Ve fascinující interpretaci Miroslava Táborského se však "čest" nestává pákou, jejímž prostřednictvím by Gutierrovu duši ovládla žárlivost. Nikoli - jeho Gutierre podvědomě ví, že ho Mencia s princem nepodvedla, protože ale mnohé indicie svědčí o opaku, chladnokrevně ji prostřednictvím felčara sprovodí ze světa, aby "vyléčil" svou čest oněmi indiciemi poskvrněnou. Gutierra neovládá vášeň, ale ideový konstrukt: právě ten potlačil jeho cit i svědomí. Díky této interpretaci vyznívá staré drama neobyčejně aktuálně - své svědomí umrtvujeme různými idoly i dnes.
Nejposlouchanější
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Brána sta starostí, Zahradník a další povídky Rudyarda Kiplinga
-
George Bernard Shaw: Pygmalion. Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký v brilantní irské komedii
-
Václav Kliment Klicpera: Ptáčník. Maloměstský lékárník a jeho divoká potrhlost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
