Lazare, pojď ven (vzkříšení Lazara)

Samotné jméno má přitom docela dobrý obsah. Pochází z hebrejštiny a znamená "Bůh mu pomohl". A co víc, v biblickém příběhu vystupuje Lazar jako jeden z nejlepších přátel Ježíše. Se svými sestrami Marií a Martou žil v Betánii, kam parta učedníků ráda chodila. Po dlouhých cestách a interakcích s davy to pro ně byl vítaný relax, oáza, ve které vysadili a dali si kafíčko, věneček a rakvičku se šlehačkou.

Jenomže potom přišel ten příběh. Lazar chytil záhadnou nemoc, bylo mu hůř a hůř, až z něj byla troska nad propastí. Marie s Martou zkoušely všechno z domácí lékárničky, ale nic nepomáhalo, s Lazarem to šlo zkrátka a dobře z kopce. Tak poslaly narychlo vzkaz Ježíšovi, že je zle, a jestli by nemohl přijít.

On ale váhal a váhal, až nakonec dováhal a učedníkům sdělil: "Lazar umřel. A dobře, že jsem v Betánii nebyl, protože z toho kouká velice zajímavá lekce z předmětu zvaného víra, který pořád probíráme". Tomáš hrál mezi dvanácti roli filosofa, tak to reflektoval slovy: "Pojďme do Betánie, ať umřeme spolu s ním". Spisovatel Hemingway možná ani netušil, že tahle věta byla předchůdkyní jeho slavné repliky na téma "komu zvoní hrana".

Následovala zajímavá scéna. Ježíš přichází do Betánie, všechno je smuteční, nebožtík leží v hrobě a Marta běží naproti s poznámkou: "Kdybys tady byl, tak by brácha neumřel". Byl v tom kus víry, a taky výčitka. Všude přece pronikala pověst o tom, že Ježíš uzdravuje, ale jak se zdálo, ševcovy děti zůstaly pěkně bosé. Jenomže Ježíš najednou všechno otočil a povídá: "Co myslíš, dokážu mu pomoct, i když je dávno po všem?"

Události nabraly potom rychlý spád. Nejdřív menší a pak větší průvod se vydal k pohřebišti, kde Ježíš přikázal zděšenému davu otevřít hrob a silným hlasem zvolal: "Lazare, pojď ven!" Následující šok si asi dokážete představit.

O Lazarovi se pak už z Bible nic nedovíme. Středověká legenda praví, že s oběma sestrami odešel jako misionář z malebné Betánie do ještě malebnější francouzské Provence a stal se biskupem na místě, kde je dnešní město Marseille. Po pár staletích tam prý vykopali jeho kosti. Jestli je to pravda, nevím. Ale člověk jménem Lazar by měl mít zápis v Guinnessově knize rekordů, protože jako jediný v dějinách měl dva hroby se vším všudy.

Poselství příběhu je nicméně prosté: Ježíš je silnější než smrt. Ani v případě Lazara to sice neznamenalo, že nakonec nemusel stejně umřít, tahle víra ale jeho život docela zajímavě prodloužila. A taky změnila. Apropos, ještě něco: nikdy není tak pozdě, aby bylo skutečně po všem.