Květná jazzová neděle

29. březen 2015

V podvečeru Květné neděle si i jazzoví křesťané připomínají začátek pašijového týdne. Kristův vjezd do Jeruzaléma a události, které po něm následovaly, dodnes inspirují jazzmany bez ohledu na stylové vyznání: od modernistů po gospelové zpěváky.

Skupina Olde Tyme Religion Singers zahájí jazzový podvečer Květné neděle sdělením, že muž v Jeruzalémě je kralevicem míru, jenž uzdravuje nemocné a křísí mrtvé. Po duchovní písni Man in Jerusalem připomene pianista Keith Jarrett skladbou Hymn From a Great Temple událost v chrámu, ze kterého Kristus vyhnal prodavače, penězoměnce i jejich klientelu. Zapálená křesťanka Mahalia Jackson poté zasedne v horní místnosti (In the Upper Room) k velikonoční večeři, na které se Ježíš rozloučil se svými učedníky. Na gospelové vyznání naváže Hymnem pro velikonoční čtvrtek (Hymn for Easter Thursday) pianista Keith Jarrett. Se skálopevným přesvědčením, že po smrti vykročí na cestu do nebeského Jeruzaléma, kde bude pobývat, hovořit, zpívat, křičet a modlit se, zazpívá Mahalia Jackson píseň Walking to Jerusalem. V Matoušových pašijích Johanna Sebastiana Bacha prosí Petr o odpuštění svého Pána poté, co jej před lidmi třikrát zapřel. Instrumentální podobu árie Erbarme dich, mein Gott zahraje pianista Eugen Cicero. O utrpení, které na Krista čekalo poté, co doklopýtal na Golgotu, podá Mahalia Jackson svědectví v písni Calvary. Nadějí pro každého člověka, že smrtí nic nekončí, je příběh o Kristově zmrtvýchvstání, jehož hudební podobu (The Story of the Resurrection of Christ) nabídne Keith Jarrett.

Pašijové finále, o které se postará Don Ellis big bandovým aranžmá slavné muzikálové písně Jesus Christ Superstar bude předzvěstí radostného podvečera, který jazzmani připravují na Velikonoční neděli.

autor: Aleš Benda
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.