Květa Legátová: Vědma od Bílé skály. Příběh o cestách lidské víry, jak se mohl udát za dávných časů

Dávnými časy z podtitulu rozhlasové hry se myslí doba, kdy se křesťanství na pohanských územích prosazovalo s mečem v ruce. Stejně násilným způsobem šíří evangelium o Kristově oběti a lásce i rytíř křižáckých vojsk a velitel hraniční tvrze Robert. Za největší hrozbu pro nové učení považuje tmářství a čarodějnické praktiky tajemné vědmy od Bílé skály, na kterou vyšle trestnou výpravu. Jaké je jeho překvapení, když se mocná vědma sama dostaví na hrad. Navíc s příslibem, že obrátí na křesťanskou víru pohanského vévodu Záboje, kterého Robert drží v zajetí.

Květa Legátová

Květa Legátová (také Věra Podhorná, vlastním jménem Věra Hofmanová) se narodila 3. listopadu 1919 v Podolí u Brna. Pocházela z kantorské rodiny. Vystudovala reálné gymnázium v Brně a po maturitě v roce 1938 si k dalšímu studiu vybrala češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření vysokých škol krátce působila jako pedagožka na brněnské konzervatoři, poté byla totálně nasazená v brněnské zbrojovce. Studia na FF MU dokončila až v roce 1946. Jako politicky nespolehlivá vystřídala mnoho učitelských míst, nejvíce vzpomínala na školy na Valašsku a Moravském Slovácku.

Čtěte také

Osudy Květy Legátové. Tajemné spisovatelky, kterou proslavily až Želary

V polovině padesátých let studovala externě matematiku a fyziku na Vyšší pedagogické škole v Brně. Od roku 1954 do roku 1978 učila na brněnské Střední knihovnické škole. Literárně činná byla již od mládí, psala hry, dialogy, básně a skeče. S rozhlasem začala spolupracovat už ve čtyřicátých letech, kdy navázala kontakt s Františkem Kožíkem. První prozaická díla jí začala vycházet časopisecky v padesátých letech. Záhy se také zařadila do okruhu výrazných rozhlasových autorů, který kolem brněnského studia vybudoval v 60. letech dramaturg Karel Tachovský. Tyto vazby zpřetrhala normalizace, během které psala Květa Legátová do šuplíku. Svoje nejvýznamnější prozaické dílo, povídkovou knihu Želary vydala až v roce 2001 a obdržela za ni Státní cenu za literaturu. O rok později vyšla ještě novela Jozova Hanule, která se stala předlohou úspěšného filmového snímku Želary (2003). Zemřela 22. prosince 2012.