Osudy Květy Legátové. Tajemné spisovatelky, kterou proslavily až Želary
Psala již od mládí a publikovala od 50. let, ale minulý režim její tvorbě příliš nepřál. Uznání jí tak přinesla až povídková kniha Želary, kterou vydala po osmdesátce. „Tajemná“ spisovatelka Květa Legátová by se letos dožila sta let. Poslechněte si její rozhlasové vzpomínky.
Jazykově originální text autorky, o níž se toho moc nevědělo, vyšel na počátku nového století. Želary následně zvítězily v tradiční anketě Lidových novin o Knihu roku a autorka za ně získala i Státní cenu za literaturu (2002). V té době úspěch potvrdil také film, natočený podle povídky Jozova Hanule.
Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová (1919–2012), byla absolventkou brněnské univerzity (vystudovala češtinu, němčinu, fyziku a matematiku) a dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často přemísťována z jedné školy na jinou. Náměty příběhů čerpala ze slováckých Kopanic. Literárně činná byla ostatně od mládí, od 50. let psala povídky, rozhlasové hry, ale bez větší odezvy. Uznání přišlo až za mnoho let, teprve pak vešla tajemná autorka v širší známost.
O sobě a o svém psaní mluvila nerada, nechtěla svolit k výraznějším rozhovorům s novináři. Navzdory tomu se podařilo natočit deset půlhodin vyprávění do cyklu Osudy. Květa Legátová v nich vzpomíná mimo jiné na svá učitelská léta na Horňácku, hovoří o filozofii i náboženských otázkách.
Připravil: Jan Kašpar a Vladimír Príkazský
Natočeno v roce 2003.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.