Kroje, které vydrží sto let. Gabriela Mahdalová udržuje na šicím stroji slováckou tradici. Jako jedna z mála
První šicí stroj dostala Gabriela Mahdalová od babičky Genovéfy, po které také pojmenovala svou značku. Šije pod ní slovácké kroje, tak fortelné, že vydrží dalších sto let. „Bádání v archivech mě přimělo k zodpovědnosti, vím, že za třicet let bude někdo podle mého kroje šít kroj nový,“ řekla ve Vizitce, kterou přímo u ní v dílně v Nivnici u Uherského Brodu točila Veronika Štefanová.
Ve svém oboru – těžké krojové krejčovině – je Gabriela Mahdalová mistryní. Skvěle ovládá takzvanou cifrovanou výšivku, jejíž zkrocení vyžaduje velikou trpělivost a nad šicím strojem stoprocentně zkoordinované nohy, ruce a oko. Vzory jednotlivých krojů jsou jasně dané, paní Mahdalová se pouští do jejich rekonstrukcí. Vše má pečlivě nastudované z archivů i od starších mistrů. Drží se původních typů příze a jejich barevnosti. Nitě, sukno, brokát, knoflíky – to vše se pokouší brát z českých zdrojů. Kroje si u ní můžete také půjčit, protože zhruba měsíční práce na jednom slováckém kroji není levná záležitost. Je jednou z mála, kdo u této profese zůstal.
Šití u pásu? Zabiják kreativity
Její cesta k šití krojů v obci jménem Nivnice ale nebyla přímá. Vedla z Vysočiny od květin a floristiky přes textilní průmyslovku, práci s hedvábím, zakázkové šití oděvů a práci v šicí dílně v Rakousku. „Textilní průmyslovka pro mě byla důležitá. Toužila jsem studovat něco kolem šití, které mě už tehdy bavilo, ale věděla jsem, že dělat mistrovou v dílně nechci. Tušila jsem ale, že škola je základ a pak se uvidí,“ usmívá se Gabriela Mahdalová ve své dílně.
A vidělo se. Ve třetím ročníku totiž přišla revoluce a s ní se otevřel prostor. Gabriela vyjela do rakouského Hornu vyzkoušet si klasickou pásovou výrobu. Dalo ji to základ budoucí preciznosti, při šití krojů tolik potřebné. Vyrábět konfekci ale vydržela jen několik měsíců.
Zasednout a šít osm hodin denně? Tahle monotónní práce byla pro mou kreativní duši zabijákem.
Gabriela Mahdalová
Do Nivnice se z rodné Vysočiny přesunula za manželem. V domku, který si postavili, si zařídila dílnu a začínala se zakázkovým šitím. Pak ji ale oslovil vedoucí folklorního souboru Kohútek Vítězslav Zálešák s tím, že soubor potřebuje nové kabátky. „Sama jsem na sobě měla kroj poprvé v době, kdy jsem byla s manželem tři měsíce. Nechápala jsem, jak ty drobné výšivky na rukávcích může někdo vyrobit, a opravdu mě nenapadlo, že jednou to budu já,” konstatuje. Od té doby ji šití slováckých krojů živí a zabírá většinu času. Nedostává se jí ho tak na někdejší velký koníček – četbu. Hlad po nových textech tak Gabriela Mahdalová zahání alespoň pravidelným poslechem mluveného slova.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Smíme si půjčit vašeho manžela? Poslechněte si povídky anglického spisovatele Grahama Greena
-
Život plný krás a Nevěsta pro dlouhou noc. Dvě tajemné povídky Ondřeje Neffa
-
Miloš Doležal: Čurda ze Staré Hlíny – příběh parašutisty. Jedna zrada, stovky českých životů
-
Pianistka hrající jen na černých klávesách. Slavný román Elfriede Jelinekové
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
