Kroje, které vydrží sto let. Gabriela Mahdalová udržuje na šicím stroji slováckou tradici. Jako jedna z mála
První šicí stroj dostala Gabriela Mahdalová od babičky Genovéfy, po které také pojmenovala svou značku. Šije pod ní slovácké kroje, tak fortelné, že vydrží dalších sto let. „Bádání v archivech mě přimělo k zodpovědnosti, vím, že za třicet let bude někdo podle mého kroje šít kroj nový,“ řekla ve Vizitce, kterou přímo u ní v dílně v Nivnici u Uherského Brodu točila Veronika Štefanová.
Ve svém oboru – těžké krojové krejčovině – je Gabriela Mahdalová mistryní. Skvěle ovládá takzvanou cifrovanou výšivku, jejíž zkrocení vyžaduje velikou trpělivost a nad šicím strojem stoprocentně zkoordinované nohy, ruce a oko. Vzory jednotlivých krojů jsou jasně dané, paní Mahdalová se pouští do jejich rekonstrukcí. Vše má pečlivě nastudované z archivů i od starších mistrů. Drží se původních typů příze a jejich barevnosti. Nitě, sukno, brokát, knoflíky – to vše se pokouší brát z českých zdrojů. Kroje si u ní můžete také půjčit, protože zhruba měsíční práce na jednom slováckém kroji není levná záležitost. Je jednou z mála, kdo u této profese zůstal.
Šití u pásu? Zabiják kreativity
Její cesta k šití krojů v obci jménem Nivnice ale nebyla přímá. Vedla z Vysočiny od květin a floristiky přes textilní průmyslovku, práci s hedvábím, zakázkové šití oděvů a práci v šicí dílně v Rakousku. „Textilní průmyslovka pro mě byla důležitá. Toužila jsem studovat něco kolem šití, které mě už tehdy bavilo, ale věděla jsem, že dělat mistrovou v dílně nechci. Tušila jsem ale, že škola je základ a pak se uvidí,“ usmívá se Gabriela Mahdalová ve své dílně.
A vidělo se. Ve třetím ročníku totiž přišla revoluce a s ní se otevřel prostor. Gabriela vyjela do rakouského Hornu vyzkoušet si klasickou pásovou výrobu. Dalo ji to základ budoucí preciznosti, při šití krojů tolik potřebné. Vyrábět konfekci ale vydržela jen několik měsíců.
Zasednout a šít osm hodin denně? Tahle monotónní práce byla pro mou kreativní duši zabijákem.
Gabriela Mahdalová
Do Nivnice se z rodné Vysočiny přesunula za manželem. V domku, který si postavili, si zařídila dílnu a začínala se zakázkovým šitím. Pak ji ale oslovil vedoucí folklorního souboru Kohútek Vítězslav Zálešák s tím, že soubor potřebuje nové kabátky. „Sama jsem na sobě měla kroj poprvé v době, kdy jsem byla s manželem tři měsíce. Nechápala jsem, jak ty drobné výšivky na rukávcích může někdo vyrobit, a opravdu mě nenapadlo, že jednou to budu já,” konstatuje. Od té doby ji šití slováckých krojů živí a zabírá většinu času. Nedostává se jí ho tak na někdejší velký koníček – četbu. Hlad po nových textech tak Gabriela Mahdalová zahání alespoň pravidelným poslechem mluveného slova.
Související
-
Práce s mými studenty? Bystří to mozek a přináší dobré nápady, říká módní návrhářka Liběna Rochová
Co za něco stojí, to vždycky bolí, říká návrhářka Liběna Rochová. Na české i světové scéně působí už 40 let, dvanáctým rokem se o své zkušenosti dělí se studenty UMPRUM.
-
Obnova značky Belda po roce 1989 byla krutá, nevím, jestli bych do toho šel dnes znovu, říká šperkař
„Máme rádi jednoduché šperky, i když o to je jejich výroba těžší. Na komplikovanějším reliéfu se chyby schovají,“ říká Jiří Belda mladší, třetí v řadě ze šperkařského rodu.
-
Šití a pletení je teď jednou z cest, jak upustit ventilek, říká designérka Lenka Vacková
Třicetiletá designérka Lenka Vacková, zakladatelka obchodu Textile Mountain s kvalitními látkami z druhé ruky, patří mezi propagátory udržitelné neboli slow fashion módy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
