Práce s mými studenty? Bystří mi to mozek a přináší dobré nápady, říká módní návrhářka Liběna Rochová
Co za něco stojí, to vždycky bolí, říká návrhářka Liběna Rochová. Na české i světové scéně působí už čtyřicet let, dvanáctým rokem se o své zkušenosti dělí se studenty UMPRUM. Na začátku kariéry byla prací posedlá a nešla třeba tři dny spát, dnes je pro ni rovnováha mezi prací a osobním životem klíčová. I o tom ve Vizitce mluvila s Markétou Kaňkovou v červnu 2021. Liběna Rochová byla dnes uvedena do síně slávy českého designu.
Podle poroty celý život dokazuje, že móda a oděvní design jsou multidisciplinárními obory, které vyžadují ultimátní propojení vize, řemesla, konceptu, formy a vizuality.
Líbí se jí ceremonie a často používá slova jako respekt, pokora, velkorysost, řemeslo a perfektní design. Má ráda zvuk motorů a rychlou jízdu autem, původně se dokonce chtěla stát automobilovou závodnicí. Po porodu dcery ale do popředí vystoupil pud sebezáchovy a zvítězila láska k módě.
Už na začátku devadesátých let dostala pozvánku na světový veletrh módy v Düsseldorfu, kde zaujala kolekcemi inspirovanými tradičními českými technikami jako je modrotisk nebo práce s lýkem. „Když jsem se tam prezentovala poprvé, celá kolekce se prodala,“ vzpomněla ve Vizitce. „Byla jsem vlastně první značka, která uspěla v zahraničí, za pár let jsem si ale uvědomila, že touhle masovou cestou jít nechci. Nenaplňovalo mě to. Nechtěla jsem být obchodníkem s oděvem, nechtěla jsem se podílet na nadprodukci. Navíc když se věnujete výrobě konfekce, máte spoustu limitů a ztrácíte tak kreativitu,“ vysvětluje. Místo masové produkce Rochová zvolila cestu autorské zakázkové tvorby, po které jde dodnes.
Budu mít doma čisto
Před třemi lety vytvořila kolekce talárů nejprve pro Ústavní soud, letos pak na žádost rektora Jindřicha Vybírala i pro své kolegy z UMPRUM, o čemž ve Vizitce mluvila podrobně. Pro nadaci Debra navrhla spolu s výtvarníkem Lukášem Musou něžnou kolekci domácích oděvů a covidové „pauzy“ využila i k třídění vlastního ateliéru. „Tahala jsem svoje modely, paruky a najednou toho bylo strašně moc,“ usmívá se. „Zvedla jsem telefon a zavolala řediteli Moravské galerie, jestli to nechce, a doufala, že mi nedá košem. Vždyť co bych s tím dělala?“ konstatuje.
Některé kousky galerie zařadí v září do stálé expozice věnované soudobé módě v tamním Uměleckoprůmyslovém muzeu, později se počítá s retrospektivní výstavou. „Já přitom retrospektivu vždycky odmítala, nepovažuji důležité dívat se za sebe. Když jsem ale viděla, kolik toho doma mám… Budou to mít komplet a já budu mít doma čisto.“
O své zkušenosti se už dvanáctý rok dělí se studenty, jako profesorka vede Ateliér designu a obuvi. Studentům každý rok předčítá manuál, ve kterém má hlavní roli pokora a skvěle zvládnuté řemeslo, ale také tah na bránu. Jak říká, všichni její studenti mají talent, některým je ale třeba s jeho „vyloupnutím“ pomoci. „Je skvělé být u toho, sledovat to,“ říká. „Při práci s mladými lidmi reviduju svoje postupy a uvědomila jsem si, že mi to bystří mozek, mám daleko víc nápadů a lépe se soustředím.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
