Kreslené postavičky dovádějí na obřím plátně
Když se vypravíme do kina systému IMAX (je jediné v Praze) a nasadíme si příslušné brýle, budeme ohromeni výsledným efektem. Na gigantickém plátně, i v poslední řadě vyplňujícím celé zorné pole, se začnou dít neuvěřitelné jevy: postavy dosud spoutané plochou plátna začnou z něho jakoby vystupovat, div že se nás nedotknou. IMAX zatím nabízí jen trojici víceméně vzdělávacích pořadů: můžeme se obdivovat krásám krajiny, proplout pod vodní hladinou nebo se setkat s pravěkými obludami. Právě u těch je prostorový efekt nejhmatatelnější: občas cítíme, jako kdyby nám bezmála dýchaly přímo do obličeje, zatímco marně kroutíme hlavou ve snaze se jim vyhnout.
Nyní do "imaxového" kina vstupuje celovečerní příběh. Původní verze animovaného snímku Lví král měla u nás premiéru v roce 1994, o devět let později k nám dospělo vylepšené zpracování určené právě pro IMAX. Není však prostorové, nýbrž při zachování současné plošné podoby pouze upravené po technické stránce - některé epizody (např. stékající vodopád) získaly větší animační dokonalost a celý film byl překopírován do velkoformátového obrazu, který zajišťuje jak sytost, tak ostrost. Musím ovšem přiznat, že na gigantickém plátně zejména detaily působí dojmem spíše nepříjemným, ba odrazujícím pro svou obludnost. Největší přednost tohoto systému - iluze prostorovosti - bohužel zůstala nevyužita.
Lví král patří do série "zvířátkových" filmů s výrazně polidštěnými hrdiny: zlotřilý strýc, jenž ve skutečnosti zosnoval smrt stávajícího krále zvířat, vzbudí v jeho zdaleka nedospělém synu takové pocity viny za otcův skon, že dobrovolně odejde do vyhnanství, sotva vyváznuv holým životem. V dalekou rajskou zemi rozprostírající se za pouští dospěje díky obětavým kamarádům, kteří ho zachránili před smrtí vysílením, avšak dlouho trvá, než se zásluhou moudrého, byť bláznivě si počínajícího opičáka odhodlá brát se o odepřený trůn. Vrací se v pravý čas, samozvanec, jenž se opírá jen o hamižné hyeny, přivedl království na pokraj záhuby.
Autoři začleňují jak občasné písňové vsuvky, tak náznaky muzikálových výstupů, přisouzené jednotlivým protagonistům. V zásadě vážně míněný příběh je zprvu sporadicky odlehčován jen prostořekým ptákem-rádcem, jenž má dohlížet na mladého lvíčka, později pak komicky laděnou dvojící divokého prasete a malé cibetky, kteří zachránili lvího následníka trůnu. Jejich škádlivě poskytovaná ponaučení o tom, že nemá smysl ohlížet se za minulostí, vzájemné rozmíšky i výrazně modulované hlasy, přispívající k mírně karikujícímu povahopisu, skýtají největší veselí. I když radí na vše nepříjemné zapomenout, nezištně svému kamarádovi pomáhají v boji proti uchvatiteli trůnu a jeho zlotřilým pomocníkům.
Animačně se film nijak neodlišuje od podobných děl svého druhu, zůstává stále uzavřen dvojrozměrnou plochou; ještě nedospěl k prostorovému efektu jako zanedlouho snímky modelované na počítači. Výtvarně tíhne k tvarovému i barevnému zjednodušení, k pomíjení detailů, upřednostňuje jednoduché kontury, což vše při nesmírném zvětšení vyznívá spíše jako omezující faktor. Českému dabingu přiznávám lehkost i přirozenost překladu, užité hlasy vystihují znění originálu, texty písní zachovávají rýmy i obrazem naznačenou (hlavně vokálovou) artikulaci. Ovšem v opětovném, jen "polovičatém" uvedení tohoto filmu neshledávám žádný smysl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
