Kouzlo pomalého, analogově elektronického světa Alessandra Cortiniho jen tak nepomine

Ve věku, kdy řada muzikantů už má na svém kontě několik vydaných desek a stovky odehraných koncertů, Alessandro Cortini, rodák z italské Boloně, nastupoval na studia kytary na Hudebním institutu v Los Angeles. Teprve škola mu ukázala, že jeho osudem nebude žádný strunný nástroj, ale analogové syntezátory, modulární systémy a sekvencery. Ve třiceti letech se mu podařilo uspět v konkurzu na koncertního člena rockových velikánů Nine Inch Nails a od té doby jeho hvězda stoupá vzhůru.

Po intenzivních čtyřech letech v řadách „devítipalcových hřebíků“ si Cortini potřeboval odpočinout. A také se věnovat vlastním projektům, které čím dál silněji klepaly na dveře. Jeho doménou se stala táhlá, temnější elektronická hudba, často využívající pouze skrze jeden nástroj. Vedle oblíbeného systému Buchla, které se dočkal mnoha provedení, v rámci projektu SONOIO nebo pod muzikantovým občanským jménem vznikly desky využívající syntezátor Roland MC-202 (například album Spie) nebo modulární systém EMS Synthi AKS (deska Avanti).

Posledních pět let je v Cortiniho životě asi nejintenzivnějších. Na koncertech znovu doprovází Nine Inch Nails (na posledním turné neobsluhuje elektroniku ale baskytaru!), sólově nahrává a koncertuje, ale vedle toho se věnuje zajímavým kolaboracím. Ve studiové tvorbě nebo na pódiu se spojil s hlukovým veteránem Merzbowem, ambientním experimentátorem Lawrencem Englishem, americkým elektronikem a DJem Baseckem, v Berlíně usazeným techno producentem Markem Verbosem nebo současnou producentskou hvězdou britských ostrovů, Danielem Averym. Zajímavým úkrokem stranou je spíše rockově orientovaná spolupráce s americko-chilským multiinstrumentalistou a producentem Alainem Johannesem na hudbě k videohře Tom Clancy's Ghost Recon Breakpoint.

Alessandra Cortiniho jsme mohli v České republice spatřit několikrát jako člena Nine Inch Nails, před rokem a půl pak elektronik odehrál v Praze unikátní koncert v rámci koncertní série Dietl Archives v prostorách historické smíchovské sokolovny v Plzeňské ulici mezi hrazdami a švédskými bednami. Jsem přesvědčený, že o tvorbě tohoto umělce, který svou hudební dráhu načal okolo třicátého roku a na vrchol ji dostal až po čtyřicítce, ještě uslyšíme.