Proměnlivý hudební záliv jménem Miasmah nabízí prostor k zamyšlení

Než začala značka Miasmah vydávat fyzické nosiče, existovala jako agilní netlabel. Norský hudebník a grafik Erik Skodvin tuto etapu zpětně bere jako užitečnou vydavatelskou školu. K dnešnímu dni label vydal padesát titulů, přičemž jejich společnou charakteristikou může být sousloví „potemnělá hudba“.

Miasmah není vydavatelstvím, které by se do povědomí posluchačů dostalo vydáním jedné konkrétní mimořádné nahrávky. Je důkazem, že trpělivou mravenčí prací lze budovat vydavatelství i na experimentálním žánrovém okraji hudebního spektra. A postupně tak vytvářet klidný ostrov na rozbouřeném hudebním moři.

Z umělců, které Miasmah vydal, můžeme vypíchnout tvorbu samotného Skodvina, kterou uslyšíte v projektech Svarte Greiner nebo B/B/S/. Debutovým albem Daydreaming zde nastartoval svou úžasnou sólovou kariéru Američan Rafael Anton Irisarri. Významným impulzem pro vydavatelství bylo ale i spojení s bubeníkem shoegaze hvězd Slowdive Simonem Scottem, který po prvních post-klasických letech zanesl do světa tohoto norského vydavatelství první rockové vlivy.

Dnes je Miasmah zavedenou značkou, kde vychází zajímavá, většinou tichá a pomalá hudba na pomezí ambientu, postrocku, klasiky a avantgardy. Nebrání se ale ani písničkovým vlivům, viz alba Američanů Zelienopole nebo připravovaná sólo kolekce jejich předáka Matta Christensena. Z nových jmen musíme upozornit na barevné výlety napříč žánry v podání belgického projektu Kaboom Karavan nebo minimalismem očištěný rock Brita Jamese Welburna.