Půlměsíc turecké nezávislé hudby se noří do tmy

25. březen 2021

Před patnácti roky bychom v Turecku hledali gotickou subkulturu marně. Dnes jsou turecké darkwave kapely zajímavým exportním artiklem a koncertují po celém světě.

Před dvaceti lety zažívala taneční scéna v Turecku velký boom, na vzestupu nebyl jen populární trance nebo house, ale i více exotické mutace a kombinace – často zahrnující domácí blízkovýchodní vlivy. Prozápadní vláda maximálním způsobem podporovala turistický ruch. Z Istanbulu a přímořských letovisek se tak stala oblíbená turistická epicentra. Země se pomalu blížila ke vstupu do Evropské unie, o který se snažila od roku 1989. Jenže pak se začaly věci obracet k horšímu, nejvýraznější zlom nastal po státním převratu v roce 2016.

Velké čistky v armádě, policii, justici, médiích a školství se kultury přímo nedotkly. Na hudební scénu ale začaly působit tlaky usilující o umlčování těch, kdo se pustili do kritiky režimu nebo podporovali Kurdy a menšiny všeho druhu. Ve státě, který byl teď výrazněji islámsky orientován, se stává řada uměleckých děl a kulturního dění pro svou otevřenost neakceptovatelná, tento trend pozorujeme napříč odvětvími.

Mezinárodní organizace Freemuse, která léta monitoruje svobodu projevu v uměleckém světě, v roce 2014 registrovala v Turecku devět uvězněných muzikantů. V roce 2020 už jich bylo 32. Toto číslo můžeme brát jako pomyslnou špičku ledovce šlamastik, se kterými se dnes musí dříve otevřená hudební scéna v Turecku potýkat. Tamní až hédonisticky naladěná taneční scéna byla pomalu umlčena – ve volném prostoru se náhle objevily málomluvné postavy v černém, které spustily podobně hybnou hudbu, vycházející ovšem ze zcela jiných zdrojů a přinášející výrazně jinou zprávu.

Současný rozkvět turecké scény se dá srovnat se situací západního světa první poloviny osmdesátých let, kdy společnost žila ve stínu tenze studené války a jistá dávka všudypřítomné tísně se obtiskla i do banální pop music. Charakteristické je tehdejší prohlášení britských synthpopových hvězd Duran Duran, že by chtěli být kapelou, na kterou budou lidé tancovat, když spadne atomová bomba. Už ne tedy horečka sobotní noci, ale jistá melancholicko-existenciální nálada se náhle stala určujícím narativem hudební scény.

Podobnou proměnou si prošla i turecká nezávislá scéna, která nechce vstupovat na více potencionálně explozivních míst najednou, ale zároveň se s jistou odměřeností, elegancí i smutkem vymezuje vůči situaci, jež ji obklopuje. Tyto příměry můžeme vztáhnout ke hvězdám She Past Away nebo Jakuzi. V ArtCafé dojde řeč i na Affet Robot, Brek, Ductape, Elze And The Club, Bewitched As Dark nebo Zack Zack Zack. Všechno to jsou velmi zajímavé projekty, které vznikly před pár roky a výrazným způsobem definují neobyčejný rozlet současné temné scény v Turecku.

Pořad připravil: Pavel Zelinka

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.